^Rozliční kupci (domácí, ze Svitav, z Brna, Vídně) rozličně zboží jmenovali a třídili. Jedni na př. říkali r u b e k, druzí témuž děli štrůzok. Třídili a třídí je dosud též různě, při čemž každý mívá svá čísla; jmenuje rubky čtverky, pětky, šestky atd., kdežto jiný týž druh jinak čísluje.

Jakkoli však každému plátnu z odpadků lněných rubek nebo štrůzok íkali, nicméně v praksi rozeznávali dle dobroty zboží několik druhů. Dělali na př. jednopásmové na dva listy a dvoupásmové na čtyři listy. Jednopásmové byly tak řídké, že dle všeobecně užívaného přirovnání mohla se skrze ně „slepice napít". Šel-li tkadlec s takovým zbožím na trh, smávali se mu: „Dej pozor, ať neupadneš, sic srazíš outek všecek к jedny straně!"

Tvrdší (lepší) než dvoušeftky byly čtyršeftky, dvoupásmové. Měly 114 nití v osnově.

Při takovém zboží nehleděl kupec ani přísně na délku. Polouch mě] míti sice 30 loket, ale míval 28, sotva 29 a odbyl se. Zboží toto bylo velice pazdeřité a užívalo se ho výhradně na balení; odtud ustálené výrazy pro ně hampeláž, hampaláž, hamplaž. Když nastaly prádelny bavlny, spřádali v nich i odpadky a tak povstalo i nové zboží, které jde nyní hojně na odbyt pod jménem štrůzok bavlněný. Osnova jeho jest přezná (lněná), bavlněný jest pouze outek. Plátno toto jest měkké na omak, není pazdeřité, úhledně vypadá a drží dobře vodu. Proto se upotřebuje místo mycí houby к umývání a utírání (na př. školních tabulí).

Na rozeznání výše popsaného š t r ů z o k u c e 1 о 1 n ě n é h o od bavlněného říká se onomu h or á с ke j, též c ulkovej. Od té doby pak, co se i len v továrnách čistí a česá, jest h o r a t i n a čili c u 1 k o v i n a *) horší; neboť do odpadků přicházejí téměř již jenom smeti, kratičká vlákna, ostatně samá kůra a pazdeří. Příze tato nic nedrží, při soukání se stále trhá a sukače mešká kroucením v prstech (přikračováním). „Nebylo nad domácí culky!" teskní lid. Z obcí blíže Poličky přichází ještě výše zmíněná hačko-vice, u Němců H a t s c h k e n g o r n zvaná, příze to, jak praveno, tvrdá a těžká. Bere se též na rubky a jsou z ní pevnější.

Slovem štrůzok ustálil se mezi vyrabiteli lepší druh zboží na rozeznání od hampaláže, druhy to hustší a méně pazdeřité, než plátno balicí. Dělaly a dělají se devítní až dvanáctní, t. j. v 9, 10,11 i 12 pásmech osnovitích po 60 nitích. Nejlepší druhy příze culkové berou se na poštovní a peněžní pytle (pošťáky a míšky). Vůbec panuje v tom zboží velký rozdíl; jak chce míti kupec pěkné kusy, podle toho si dá přízi.

V které domácnosti nepotřebovali přízi tvrdou či koudelnou, pačísku a po případě i hačkovici, odvezli ji na trh a třebovští (i jiní) tkalci pracovali pak z ní pro obchod. Plátna pačesná i pravé štrůzoky byio výborné .zboží na plachty, pytle, slamníky a p.

Ke zboží culkovému náleží též с vi lic h = cvii ink, tuplo vka a trylich (cvilíšky, trylíšky).

Cvilich dělal se z příze tvrdé. Rozdíl mezi ním a p-átny jest ten, že u cvi-lichu se kryje outkem osnova jako při atlasu. Jsou též cvilinky čtverečkové a vůbec se dělají o třech podnůžkách.

Tuplovka bylo plátno silné, sloužilo na plachty. Mělo dvojí (tuplovanou) osnovu i dvojí outek, t. j. dvě nitě vedle sebe. Rozeznávala