chlebodárcem. Vyzvaný obešel tkalce a skoupil u šesti všecko hotové zboží. „Ted mi jdi eště ke Kulkovce a Honzoj P-loj, seš-li s ním známej, a kup všecko." U těchto, že byli sami kupci, musil Franta připlatí ti na polouchu zlatku, ač i prvějším byl dobře platil. K. měla 50 kop, to bylo hned o 100 zl. více, u Р. ještě více. Franta dávaje o svém pořízení ,,pánoj" v hostinci zprávu, osmělil se к dotazu: ,,Ale, pán," povídá, ,,to je přece škoda, že nedopřáli kalcům tolik jako kupcům." , .Dejte Frantoj vína, co vypije!" velel pán. Ale po chvíli, když sám již byl vesel, vece: ,,Hloupej! Abys věděl, řeknu ti to. Cák si myslíš, že já tolik vydělám, co sem dal Kulkovce a P-oj? Zboží musím míti hned, proto jsem je přeplatil. Mám kontracht na dodání. Zejtra sem přijede Vídeňák, a kdybych to neměl pohromadě, obejde si kalce a kupce sám a doví se, co jim platím. Podlivá toho by mi podruhé utrh' anebo by přímo od nich bral. Tu máš eště něco do kapsy a ted rejši pí, šak ty to umíš!"

Přes takovouto opatrnost upláchl kupci nejeden tkadlec s výdělkem. Sebrav zboží na „tragař" zavezl je jinam. Třeba do Brna nelenil si dojeti. A tkalci mívali k tomu vážné příčiny, vyhledávati i jinde kupce. Kdo nepotřeboval čekati netrpělivě na krejcar, mohl si vyvzdorovati. Ale takových bývalo málo. Většinou měli přízi od obchodníka v místě a tomu musili zboží odvésti. Ale i když měli přízi svou a dělali tudíž jaksi pro sebe, i tehdáž byli nuceni neukládati ničeho doma a jiti s tím za tepla ke kupci. A cesty takové bývaly trnité a přinášely více sklamaní než uspokojení.

Jak se při smlouvání tkalcům vedlo, o tom svědčí písnička ze Člupku, pocházející z prvé polovice 19. stol. Zpívá se jako ,,U zahrádky chaloupka":

S přízí byly také potíže. Kupci hledali nejlevnější, tkalci však si přáli dobrou, která se netrhala a v práci je nezdržovala. O tom zachoval se úryvek písně z roku 1830, která se zpívala jako: ,,Ta tkalcovská chasa":