str. 82
mladému mistru Neugebaurovi. Neugebauer vzav kružítko, rozpočítal vzorek a tovaryš Fr. Hrdlička jal se ho dělati. Když byl kus na ukázku vyváděný hotov, poslán byl do Vídně, kde byl uznán za dobrý a hned objednáno ioo kusů pro každý měsíc. Tak to šlo dva roky. Mistr vydělal na kopě (dvou kusech) 9 zl. šajnů, z čehož tovaryš obdržel i zl., tak že zhotoviv týdně 3 kopy, vydělal si ke stravě neobyčejnou tehdáž mzdu 3 zl. v. č. '
V oné době začaly se též dělati velké pytle dvouměřičné. Z jedné osnovy uděláno jich až 50 kusů. Tovaryš zdělal tvdně 2 takové osnovy, což vyneslo mistrovi 2 x 12 zl. v. č. čistého zisku.
Počátkem století XX. objevil se pro rakouskou poštu nový druh bezpečných pytlů. Stávalo se totiž, že nepovolané ruce přes všecka ochranná opatření dovedly úvazek z pytlů nepozorovaně sejmouti a po vykonané eska-motáži zase navléci. Aby se smeknutí úvazku předešlo, zamýšlelo se do obruby pytle vetkati provaz, jenž by smeknutí zmařil. Jednalo se jen o to, udělati na okraji hrdla pytlového nesešívanou rourku, jejíž dutinu by vyplnil provaz, ten pak aby hned při tkaní pytle tam vložen a zatkán byl.. Úlohu tu provésti se snažil svitavský továrník K., jenž jest hlavním dodavatelem poště; avšak v jeho továrně nenašel se nikdo, kdo by záhadu rozluštil, totiž udělal potřebný podvaz na stavě. Úkol ten nesnadný provedl českotřebovský tkadlec Hynek Pivoňka, jenž po několikanedělní úsilné práci zřídil stav tak, že žádanou změnu na pytlích bezvadně provádí. Továrník vzal si na vynález výsadu, která mu zabezpečuje slušný zisk. ale vlastní vynálezce H. Pivoňka — vyšel na prázdno. (Pokračování.) Jan Tykač
Cholmská Rus.
VI. Francev:
Karty russkago i pravoslavnago naselenija Cholmskoj Rusi. Varšava 1909.
Toto dílo р. Vi. Franceva přichází velice v čas. Kdy se na jedné straně stále mluví a také do jisté míry pracuje, ne-li к vyrovnání sporu polsko-ruského, aspoň к sblížení, к utvoření nějakého snesitelnějšího modu vivendi, na druhé straně ruská vláda nepřestává vyvolávati v Polsku odpor různými nařízeními a projekty. Jedním z posledních je také chystané odloučení té části království Polského, která je při východní jeho hranici osídlena pravoslavnými Rusy (totiž Malorusy) a známá pod jménem Cholmské Rusi v novou gubernii, připojenou úže к ostatnímu pravoslavnému Rusku. Poláci se proti tomu bouří, ba mluví docela o čtvrtém dělení Polska . . .
Celá tato otázka cholmské Rusi souvisí s připravovanou autonomií království Polského. Jaká má býti tato autonomie, nevíme, a bude později na místě posouditi, pokud se Polákům dostane jich práv a pokud ne. Ale že při tom ruský stát, jemuž Polsko dnes fakticky náleží, chce změniti hranice budoucího autonomního území potud, že by část země, která není Poláky, nýbrž Rusy osídlena, vyňal (je to ostatně jen neveliké území) a ponechal budoucí Polsko zcela čistě polské — je věc ze státního hlediska pochopitelná a jistě by nebyla v principu špatná, kdyby bylo rozdělení provedeno na správném zákjadě, a kdyby hranice byla spravedlivě tažena mezi oblastí polskou a ruskou. O to myslím hlavně půjde, aby do nové cholmské
|
