gubernie nevešly zbytečně a nesprávně kraje polské prohlášené za ruské. Že při tom ovšem pocítí ztrátu ostrovů v oblasti druhé více Poláci než Rusové, je na jevě. A to je také příčinou polského odporu. *) Další příčinou dělení je hromadný odpad zdejších unitu ke katolicismu, o němž dále bude řeč a kterému má býti patrně novou organisací zabráněno, —■ nejedná-li se tu docela o získání prostředku к navrácení odpadlých do lůna církve pravoslavné.

V této situaci má výše uvedená práce p. Francevova dvojnásobný interes a význam, nejen naukový, národopisný, nýbrž i politický, a vítáme ji tím radostněji, že je psána bez jednostrannosti, snahou pověděti prostě, j aké jsou poměry bez ohledu k tomu, co z nich udělala dříve dosavadní oficiální statistika. Tato snaha vylíčiti skutečný stav, třebas podle pomůcek zatím ještě nedokonalých, je velmi milým rysem práce p. Francevovy. V ní ne-shledáváme se s tendencí dřívějších oficiálních statistik vyvolati v Cholmské Rusi co nejvíce pravoslavných, ani s lítostí nad jich náhlým úbytkem. Pan Francev zřejmě neschvaluje nepřirozený stav minulých let, kdy obyvatelstvo celých osad čítáno bylo oficiálně mezi pravoslavné, ačkoliv ve skutečnosti ku mši v pravoslavné cerkvi dostavoval se vedle kněze a dáčka ze sta obyvatel třebas jen obecní strážník. Jeho snahou je počítati se stavem skutečným jak po stránce náboženské tak i jazykové, konstatovati jej a objeví-li se zde nutnost změn a oprav v statistice jazykové, padnou na vrub jeho zpravodajů. Neboť úředního a vůbec přesného roztřídění obyvatelstva podle rodného jazyka dosud není.

Ale к věci.

Ve východních končinách království Polského a to v gubernii sedlecké a lublinské uváděli starší statistikové značný počet t. zv. grekouniatů, kteří kdysi z přinucení se připojili к pravoslavné církvi, ale ve skutečnosti v srdci zůstali věrní katolictví. V letech kolem r. 1820 čítalo se jich na 400.000, k r. 1837 na 300.000, v letech 1860—70 kolem 250.000. Statistika z 1. ledna r. 1905 nalezla však v gub. lublinské 280.503, v sedlecké 194.877, celkem 475.380 v š e c hfp ravoslavných.

Ale už tu byla nešťastná válka s Japonskem a s ní domácí revoluce. Ta přinesla řadu uvolnění od různých násilí a útisků, kterých se dopouštěly bývalé absolutistické vlády a přinesla i volnost vyznání náboženského. Dne 17. dubna 1905 vydán byl carský úkaz o svobodě víry a následek toho byl, že převeliký počet uniatů západní Rusi vrátil se v nejbližších třech letech к staré víře a v mnohých obcích pokládaných dosud za pravoslavné pravoslaví zaniklo. Obrat stal se v takové míře, že dle výpočtů France-vových, dodaných mu z úředních zpráv ruského duchovenstva, bylo 1. ledna r. 1908 v gub. lublinské jen 199.858 a v sedlecké jen 80.434 pravoslavných, celkem tedy 280.292. Podle toho zmenšil se počet pravoslavných zde téměř o 200.000 duší (vzhledem k offic. statistice). Zejména Poláků pravoslavných zbyl nyní jen nepatrný, nic neznačící počet, podle Franceva hlavně v új. Zamostském. Následkem toho je dnes hranice oblasti pravoslavné rázem posunuta dále к východu, než kde byla' podle starších údajů a map a' zajisté