str. 84
na nové mapě, kterou p.Francev připojil, je dnes tažena správně a spolehlivě. Další přestupování změní ji asi jen nepatrně. *)
Ale s tímto posunutím náboženské hranice na východ nebyla posunuta zároveň hranice jazyková. Ta zůstala západněji, neboť úřední statistika z r. 1897 načítala zde obyvatelů rodného jazyka ruského mnohem více**) a totéž potvrdili Francevovi noví jeho, podle jeho slov zcela věrohodní zpravodajové (duchovenstvo, učitelé, inspektoři školní), kteří mu podali nové zprávy o jazyku jednotlivých obcí. Pravoslavných je tu dnes napočteno 280.000, ale rusky hovořících bylo před 11 lety 372.000, a číslo to se dnes najisto zvětšilo. Následkem toho máme tu místo bývalých pravoslavných Poláků, dnes značné číslo katolických Rusů, mluvících maíorusky, jež zde ostatně znali i starší etnografové na př. Čubinskij.
Proto připojil Francev к své mapě náboženské ještě mapu jazykovou, aby tento zjev jasně vynikl. К zhotovení této nemohl použiti dat přesných, — taková mapa zůstane patrně ještě dlouho desideratem slovanského národopisu — poněvadž mu jich úřední statistika nepodávala * **) a poněvadž vůbec hranice ta ani jinak na př. filologicky zpracována není. Použil jen výše zmíněných zpráv učitelů a duchovenstva o jazyku, jaký v obci vládne, a podle toho sestavil mapu svou přibližnou, bez přesných detailů, ale podle jeho přesvědčení v celkových rysech správnou. Není to tedy mapa, která může přesnou čarou vésti národnostní hranici, ale je to přece jen mapa, která v celku podává obraz správný. Nemáme svého měřítka pro hodnověrnost Francevových zpravodajů, ale hodnověrnou mapu tu proti starším na př. Rittichovým činí už to, že ruskému živlu nijak nenadržuje. Ovšem bude úkolem další práce, aby tyto přibližné údaje a přibližnou dnešní hranici ruské oblasti, která se táhne na východě od Sarnaků kolem Lysova, Mordů, Olšanek, Tlustce, Šostky, Radinu, Vohinu, Parčeva, Dub. Kolody, Tysmc-nice, Ostrova, Ljudvina, Pugačeva, Sědlišče, Biskupic, Lopenika, Rejovce (tak že od Krasnostavu vybíhá polský výběžek k Cholmu), Krasnostavu, Izbice, Zámostí, Labunů, Krynic, Krasnobrodu a Sopotského Majdanu (mezi Bělgorají a haličskou hranicí jsou dva ruské ostrovy) — ověřila, zjistila nebo opravila. Podotýkám ještě, že podle poznámek p. Franceva polský jazyk je zde proti ruskému na postupu.
Při sbírám materiálu jazykové příslušnosti zůstaly některé menší kraje nezjištěny, na př. patrně v okolí Krasnostavu. Aspoň v statistice celý újezd probrán není. Snad se p. Francevu podaří nějak to doplniti. Ale i přes to. prese všecko uvítá každý slavista mapu p. Francevovu s povděkem a s radostí.
Na konci bych však podotkl, že se nemohu spřáteliti s jednou věcí. P. Francev neuznal totiž za vhodné do mapy své zanésti i národnost měst a spokojuje Se jen s udáním jazyka lidu venkovského. Je pravda, že přísluš-
*) Ostatně v poslední době jeví se zase malá reakce ve prospěch pravoslaví. Na str. 12. udává Francev počet pravoslavných číslem 449.571 a na základě toho differenci resp. úbytek počátkem r. 1908 vypočítává pouze na 169.279. Rozdíl ten dlužno vyložiti tím, že zde se má zření jen к těm újezdům lublínské a sedlecké gubernie, o nichž je dále v statistice řeč, kdežto nahoře uvedená cifra 475.380 patří ke guberniím v celku. Ostatně toto číslo bylo úředně zveličeno a platné pouze na papíře.
**) Statistika našla totiž v lublínské gubernii ruských obyvatel 244.913, v sedlecké 127.624, cel k e m 372.537.
***) Ruská statistika z r. 1897 nevydala totiž jazykový materiál podle osad, nýbrž jen podle větších území. R. 1906 v statistickém Ježegodniku byl vypočten tento poměr Rusů, Poláků a Židů: v sedlecké gubernii i6'5 : 66-r : I5'6 % a v lublínské 21,1: 62,9 : 13,4 %.
