nebo skládají satirické improvisace. Jejich básně nejsou již nerozlučně spojeny s melodií, nýbrž jsou většinou jen složeny к recitaci. Co se jazyka týče, ustupuje v nich ryzí dialekt směsi nářečí a jazyka spisovného.

Velmi zajímavý doklad, jak vzniká lidová píseň a jakým změnám bývá podroben výtvor nadaného jednotlivce, podává píseň „Das Bau(r)n-seppenlied". R. 1845 byl Josef Müller, zvaný „Bau(r)nsepp" v noci u okna své milenky úkladně zavražděn. Před tím totiž zbil do krve jiného hocha a ten se mu takto pomstil. Vrah se sám přiznal a zemřel v žaláři neprozradiv svých pomocníků. Tato událost pohnula jistou služku, osmnáctiletou Johannu Binderovou tou měrou, že ji vylíčila v písni. Stařenka žije ještě a zpívala sběrateli svou píseň tak, jak ji složila. V této těžkopádné rýmovačce jsou patrné reminiscence z obdobných písní kramářských, písní duchovních, z bible atd. Skladba žije již od let čtyřicátých v lidu a udržela se až podnes. Ale jak se změnila za 60 let. Z jednadvaceti strof zbylo jen 7. Jsou to vesměs strofy nevyhnutelné pro obsah. Píseň jest zhuštěna a nabývá úsečného, bal-ladického rázu. Šedesát let ústní tradice ji zušlechtilo.

Z ostatních skladatelů uvádím rázovitého L. Baiera (nar. 1842). Od mládí špatně viděl a ježto měl veliké vlohy hudební, opatřili mu rodiče harfu. Třicet let chodí po kraji a zpívá své skladby, recituje atd. Jeho písně nevynikají nijak nad prostřednost; jen mistrný přednes Baierův je oživuje.

Aby obraz lidového básnictví byl úplný, připojeny jsou Schnadahüpfel, průpovědi na kraslicích, verše při svatbách, přezdívky, jimiž jedna vesnice škádlí druhou, přísloví a typická úsloví, pranostiky atd. (str. 170—232).

Nej zajímavější jsou ovšem lidové písně a skladby lidových básníků. Přirozeně vzniká otázka, jaký jest jejich poměr к českým skladbám toho druhu. Myslím, že by se užších vztahů nenašlo mnoho. Vždyť na př. písní pyt-láckých, jichž sběratel několik zaznamenal, není téměř v české poesii lidové. Ostatní skladby, hlavně satirické, jsou omezeny jen na úzký poměrně kruh posluchačů a nepronikly jistě. Jedině pro motiv o srnci v lese nalézám par-allelu v tradicích českých. Nemyslím ovšem, že bychom proto musili předpo-kládati vzájemnou závislost. Podobná vypravování vznikala jistě na základě skutečných událostí t. j. zcela nezávisle na sobě. Zbývají ještě písně, jichž obsahem jest nějaká vražda, požár atd. Pronikla-li některá z těchto skladeb k nám, nelze pro nedostatek sebraného materiálu říci.

K tomu několik poznámek.

Naši sběratelé věnovali dosud —■ pokud vím — velmi málo pozornosti skladbám lidových básníků. Jest ovšem pravda, že téměř na všechny z nich působí epika kramarska. V tom smyslu možno říci, že tyto písně jsou vlastně zjev úpadkový. Ale při studiu tradic lidových nesmí rozhodovati jedině stanovisko aesťhetické. I tyto skladby jsou projevy tvůrčí činnosti lidové a proto zasluhují pozornosti. Staré ballady hynou a na jejich místo nastupují ona skládání. Měla by býti soustavně sbírána a studována. Neboť není pochyby, že i u nás jsou lidoví básníci.

Ze svých výletů v Posázaví (srovn. NVČ. 1907, str. 271 n.) zaznamenal jsem si několik podobných skladeb a budu snad moci některou z nich otisk-nouti. (Jedna jest velmi drastická. Stařenka, která ji zpívala, poznamenala: „Až přídě do impressí, tak mě zavřou!")