aby obtěžkala, poněvadž se mu posmívala. Později je s ní a s dítětem dán na moře ve vědru, které se na jeho přání zastaví, vyčaruje si zámek a konečně se smíří s tchánem. — V malajštině se zachovalo volné zpracování Rámá-yany pod názvem Sri Ráma. Ačkoli toliko ono a nikoli Rämäyana má episodu, kterou budeme vyprávěti, C. ji pokládá přece za indickou pro některé podrobnosti (pokání muže, železná truhla pluje) a staví ji mezi pověst o Danai a o Cyrovi. Je tato: Královna Mandu Derrei bude míti dceru a její muž se podle astrologů stane pánem všech království. Proto je dítě odloženo v železné truhle na moře a nalezeno králem, konajícím v moři pokání. Při otevření vyjde z truhly záře. —■ Po povídce pendžabské, zapsané ve vesniciHazro (thema plující truhly je vloženo do thematu o zradě sestřině) přichází к legendě o Jidáši a srovnává její počátek s počátkem báje o narození Parisovu, a soudí, že episoda o odložení Mojžíšovu není s ní v souvislosti.

Následující oddíl věnován je motivu o mateřském mléku. Cosquin v něm rozeznává tato pododdělení: A. Mléko tvoříc se v prsech ženiných, prozrazuje poměr mezi matkou a dítětem a to bud matce nebo dětem. B. Mléko skutečně tvoří mezi dvěma bytostmi týž poměr jako mezi matkou a dítětem: bezdětná žena kojí nalezence bud skutečně nebo jen symbolicky a Cosquin uvádí zajímavé případy z pohádek. Z jejich rozšíření po severní Africe, Turecku, na severu i na jih od Kavkazu soudí, že se všechny nejlépe vysvětlí, přijmeme-li za jejich vlast Indii. O Mléko mateřské však také odhaluje nebo i tvoří mezi dvěma bytostmi poměr bratrský: hrdina ssaje mléko ženy a stává se tím bratrem jejího syna; nebo přináší koláče, zadělané mlélíem matčiným, a dávaje jich také jinému objeví se jeho bratrem nebo se tím právě jím stane. D. Odložené děti se živí též tím, že ssají prst bud svůj nebo svého ochránce. E. Konečně nějaké zvíře kojí dítě, vlčice, medvědice, holubice atd.

Na str. 71 přichází zase Cosquin na poměr vypravování o Raden Pákou к pověstem o Valsäli a j. a tvrdí, že všechny vznikly z prototypu indického před 5. st. po Kr. Legenda o Raden-Pakou je islamisovaná povídka indická, přenesená, jako jávská civilisace, přímo z Indie; ale není prý nemožno, že se dostala na Jávu bud z Arabie nebo i skrze musulmany, kteří přišli na Jávu z mohamedánskych krajů Indie.

Autor nespojuje s názvem thematu o plující truhle a o mateřském mléku žádný určitý příběh, jak to činí jiní, nýbrž omezuje se na jediný motiv sám o sobě a klade vedle sebe pověsti a pohádky, ve kterých se motiv vyskytuje. Proto bychom očekávali, že si je srovná podle vnitřní příbuznosti ve skupiny, že bude hledět vypátrati, za jakých kulturních poměrů thema vzniklo, jaké názory náboženské, mravní, vůbec sociální předpokládá; nebo že bude studovati, jak a proč motiv do některých skupin vnikal,- jak jinde byl měněn a nahrazován jiným; — abychom přešli ke konkrétnímu .případu: jaký světový názor předpokládá představa o silném a trvalém svazku mezi matkou a dítětem, kde prostá přítomnost tohoto dovede způsobit i fysio-logické změny v těle roditelky; jak v téže pověsti u jiného národa místo tohoto spojení čistě nehmotného nastupuje hmotné, smyslové: matka poznává dítě už jen po jizvě nebo po rouchu a pod.; jak v prostředí vzdělaném se poznám děje po vloženém listě; zda-li analogické případy jsou také při jiných motivech a dovoluje-li to právě činit závěry na duševní ráz oněch národů. Toho však autor nečiní. Spíše genetická závislost, jak se zdá, ho poutá (vytýká aspoň všude shody a rozdíly), ale v tom právě po mém soudu tkví základní chyba. Neboť motiv plující truhly i mateřského mléka není ani jádrem příběhů ani s nimi není nerozlučně spojen. Vyškytá se v různých látkách, do