str. 93
gardou, manželkou Karla Velikého. Tato pozdní větev, zachovávající pouze jediného zločince, vyznačuje se životností a dovedla nadchnout! několik básníků moderních к výtvorům lyricko-epickým (kap. VIII., str. 65—80). V кар. IX., str. 80—81, autor shrnuje výsledky svého zkoumání a načrtává grafický obrazec postupu látky legendární. Konečně v кар. X., str. 81—95, podává abecední seznam versí. Ne méně zajímavý než celá rozprava jest i dodatek (str. 97—172), v němž autor z rukopisů otiskuje nebo předkládá čtrnáct versí důležitých: překlad verse Maase-Buchu (str. 97—99); překlad anglo-latinské verse AI Farag Ba'da Alsidda (str. 99—in); anglolatinskou versi Gesta Romanorum (str. in—116); latinskou versi v prose Miracle de la Vierge (str. 116—120); touž z rukop. Londýnského (str. 120—122);,latinskou versi veršovanou Miracle de la Vierge (str. 122—129); francouzskou versi v prose Miracle de la Vierge (str. 129—132); versi Faiz et miracles de Nostre Dame (str. 132—134); veršovanou versi francouzskou Miracle de la Vierge (str. 134—149); versi Étienna de Besancon Alphabetum narra-tionum (str. 149—150); versi Jeana de Gařlande Stella maris de Miraculis Beate Marie Virginis (str. 150—151); versi Vie des Peres (str. 151—161); versi Albrechta Baumholtze (str. 161—169); versi Der Teichner (str. 169—172).
Rozprava Wallensköldova, jak ze stručného referátu patrno, roztřiduje. oproti staršímu třídění Mussafiovu versí dle počtu osob nemocných, zhojených hrdinkou povídky, verse legendy methodicky dle zemí a dob jejich vzniku, Závěr autorův jest tím cennější, že podepřen jest důkladnou znalostí západních i orientálních literatur. Na lidové verse obrácen zřetel až v druhé řadě, a slovanské ovšem nepovšimnuty, leč byly-li mimo jedinou sbírku Afanasjevovu známy a převedeny do některého západoevropského jazyka. Ota Dubský.
Drobné zprávy národopisné.
Předností německé revue Deutsche Erde, věnované studiu Němců, jsou podrobné mapy, jež přináší její číslo. Po národnostní mappě Štýrska, jež vyšla v VI. ročníku (TQ07), a Tyrolska v VIL ročníku (190S) přináší r. číslo letošního ročníku mapu Krajiny, na níž Dr. Martin Wutte zachytil dokonce menšiny jednoprocentní; německé jest v Krajině pouze okolí Kočevje a pak osada Weiszenfels v severozápadním cípu země při hranici korutánske. Národnostním poměrům v Krajině věnoval Wutte také zvláštní článek: Die sprachlichen Verhältnisse in Krain. Z článků, které v loňském ročníku dotýkají se zemí českých, jest uvésti dva: Dr. M. Gehre, Die Schönhengster Sprachinsel a Dr. J. Titta, Der gegenwärtige Stand des Kampfes um Trebnitz im böhmischen Mittelgebirge. Článek čehrův doplněn jest mapou ostrova svitavsko-lanškrounského, na níž však není žádných odstínů pro určení velikosti většin, resp. menšin, tak že nepřináší nám docela nic nového; docela neprávem zakreslen jest do tohoto ostrovu Brněnec se Zářečím u Poličky — osady ty jsou nyní většinou české. A.B.
@--------------
Prof. A. Hauffen uveřejnil v Deutsche Arbeit. (Roč. 8. seš. 3. str. 225—37.) důležitou úvahu o německé lidovědě v Čechách.
Po skvěle, všestranné činnosti zakladatelů německé lidovědy, bratří Grimmů, ethnografická práce v Německu utuchá. Tak se stalo, že ostatní národové germánští — zejména Angličané — předstihli své učitele. Již G. Meyer upozorňoval v essayi „Folklore"'na pokroky Angličanů v tomto oboru a vybízel Němce к stejné činnosti. Ale teprve od r. 1891, kdy K. Weinhold založil Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, možno datovati dobu nového rozkvětu německého národopisu.
Zcela obdobný vývoj lze — ve zmenšeném měřítku —■ sledovati i v lido-vědné literatuře Němců v Čechách. Jedna z prvních prací toho druhu jest spo-
|
