jena se jménem Goethovým. R. 1825 poslal magistrátni rada J. S. Grüner básníkovi, častému hostu českých lázní, spisek Ueber die ältesten Sitten und Gebräuche der Egerländer. (Bylo vydáno od A. Johna ve sbírce Beiträge zur deutschböhmischen Volkskunde sv. IV. Seš 1., r. 1901.) Ale v oné době byly ethno-grafické studie ojedinělé. Živějšímu ruchu nastalému od let padesátých dostalo se soustavné podpory teprve založením spolku Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen r. 1862. Ze starších prací třeba upozorniti zejména na svěží vylíčení lidového charakteru, obyčejů a slavností pošumavských Němců, jež podal J. J. Rank ve svých Bilder und Erzählungen (1851). *)

R. 1894 rozhodla se Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Litteratur in Böhmen provésti soustavné sbírání národopisného materiálu na základě obsáhlého dotazníku. Po šestileté činnosti sběratelské bylo s pomocí dvou set učitelů ze všech okresů sebráno množství látky: písně, nápěvy, pověsti, pohádky, lidové hry, obšírné popisy slavností a pod. Aby umožnila vydávání národopisných studií, založila Společnost r. 1896 Beiträge zur deutschböhmischen Volkskunde, jichž redaktorem jest prof. Hauffen. Ve volných sešitech této sbírky, zahájené redaktorovou Einführung in die deutschböhmische Volkskunde (sv. Ii, seš. 1) jsou uveřejňovány zejména methodicky správné práce, aby byly vzorem pro studie podobné.

Ve 2. seš. I. sv. podal Dr. G. Laube Volkstümliche Uberlieferung aus Tepli tz und Umgebung. (Druhé rozmn. vydání vyršlo r. 1902.)

O ostatních studiích z tohoto sborníku zmiňuji se při jednotlivých oborech.

V posledních 12 letech se sběratelská činnost všestranně rozšiřuje a prohlubuje. Krajinské listy otvírají ochotně své rubriky místním pracovníkům a 2 časopisy jsou věnovány lidovědě výhradně: Od r. 1897 Unser Eeerland. Blätter für Egerländer Volkskunde redigované A. Johnem a Deutsche Volkskunde aus dem östlichen Böhmen. (Vychází od r. T901 redakcí Ed. Langera.) A. Czerny a Fr. Spina vydávají od r. 1905 Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengs ter Landes.

Po tomto všeobecném úvodě přistupuje Hauffen к podrobnému přehledu práce v jednotlivých oborech.

V dialektologii třeba ještě mnoho vykonati. H. Lambl vydal r. 1896 Pian und Anleitung mundartlicher Forschung mit einem Anhang zur Lautbezeich-nung. Významná jest studie Der Satzbau der Egerländer Mundart I. 1899, II. 1908. J. Schiepeck podal tu dle úsudku Hauffenova nejlepší syntaktickou práci v německé jdialektologii. Materiálu jest sebráno hojně; bylo by nyní třeba systematického zpracování po stránce lexikální a grammatické.

Mimo práce o jménech místních jsou důležité Lippertovy studie o lidových stavbách: Das alte Mittelgebirgshaus in Böhmen und sein Bautypus. (Beiträge I. 3.) a Hausbaustudien einer Kleinstadt. (Braunau in Böhmen.) (Beiträge V. r.)

Stavbám v Pošumaví věnována jest studie Jos. Schramka (Beiträge IX.).

Kdežto lidové stavby zachovaly svůj starý ráz, nepodléhajíce — až do poslední doby — změnám vkusu, zanikl lidový kroj skoro úplně.

Tím jest také znesnadněno studium.

Nejstarší obrazy (z r. 1780) podává J. К. E. Hoser ve svém díle o Krkonoších (1804). Též Grüner v uvedeném spisku podal obrazy krojů. Typy měšťanských a selských krojů z XVIII, a XIX. stol. připojil V. Pröckel к svému dílu Eger, und das Egerland. (1845.)

Mimo to chová Gesellschaft für Förderung atd. ve svém archivu 9 obrazů představujících kroje nevěsty, ženicha a manželů od r. 1800—1870.

Selské interieury jsou v museích v Lokti, Mostě (s bohatou sbírkou lidového průmyslu z Rudohoří). Cenné kroje, nábytek a lidovou keramiku mají musea v Budějovicích, Duchcově atd. Též v museu království Českého jest několik selských interieurů a figurín z německé části Cech.

S kroji vymírají také staré zvyky a obyčeje. Této stránky národopisu všímali si horlivě již starší sběratelé. J. Rank, Joh. Peter a j. v Pošumaví, v Chebsku H. Gradl a j. Větší monografii podal A. John: Sitte, Brauch und Glauben im deutschen Westböhmen. (Beiträge VI.) (Srv. též práci Dra_G. Laube,)

John vylíčil již dříve chebskou vesnici po stránce historické a národopisné: Oberlohma. Geschichte und Volkskunde eines egerländer Dorfes. (Beiträge IV. 2.)