Lidové pohádky a pověsti sbírány záhy, ale starší sběratelé mnoho upravovali a měnili. Potřebě vědecké vyhovuje kniha J. V. Grohmanna: Sagen aus Böhmen (1863) a sbírka H. Gradla: Sagenbuch aus dem Egerlande. 1892. Mnoho materiálu jest jednak roztroušeno v krajinských listech a publikacích, jednak uloženo v archivu Společnosti, jež chystá veliké dílo souborné.

Ze všech odvětví lidové literatury upoutaly na sebe nejdříve pozornost lidové písně a horlivost sběratelů byla podněcována zejména názorem (jak zkušenost učí, nesprávným), že lidová píseň vymírá a že tedy třeba zachrániti aspoň trosky. Z menších sbírek tištěných a z rukopisného materiálu sestavili A. Hru-schka a W. Toischer sbírku (500 písní): Deutsche Volkslieder aus Böhmen. (Vyd. r. 1891). Pečlivé kritické poznámky zvyšují cenu této významné publikace, jež bude podkladem pro novou, úplnou sbírku v souborném díle с. k. ministerstva vyučování „Lidová píseň v Rakousku". ( O německé písni v Čechách zmiňuji se obšírněji ve zprávě o Hauffenově přednášce). S písněmi souvisí lidové hry. Vydal je J. J. Ammann: Volksschauspiele aus dem Böhmerwalde..*) (Beiträge II. i, 2; III. i. Sešit druhý vyjde později.) —

V tomto stručném přehledu uvedl jsem ovšem jen vý-značné monografie, ačkoli prof. Hauffen cituje z každého oboru ještě drobnější sbírky, stati atd.

@--------------

V přednášce o lidové písni v Rakousku Uber das Volkslied in Österreich und seine vorbereitete Herausgabe. Mitteilungen des Verbandes deutscher Vereine für Volkskunde. 1908. Č. 8. Str. 9—21.) užil prof. A. Hauffen své starší studie „Das deutsche Volkslied in Österreich-Ungarn." (Zschft. d. Ver. f. Volkskunde IV. 1894.) Uvažuje především o otázce, můžeme-li mluviti o německé písni specificky rakouské, která se typickými vlastnostmi liší od písně lidové v Německu a Švýcarsku. Máme-li na mysli celou oblast mocnářství, nutno odpověděti záporně; jednak jsou Němci rakouští navzájem příliš odlišní jazykem a sídly a proto nevytvořili lidové písně jednotného rázu, jednak jsou Němci na západě příliš úzce spojeni s Německem. Naproti tomu tam, kde němečtí kmenové jsou odloučeni horskými pásmy nebo cizími kmeny, tam vytvořili svérázné písně, ačkoliv se neliší ostře od písní ostatních soukmenovců. Při soustavném studiu německé písně lidové v Rakousku musilo by se tedy -přihlížeti к zemím alpským, českým, ostrovům jazykovým atd.

Zajímavé jest sledovati, jak se v písních uplatňuje nářečí. Dialekt vládne v písních ze zemí alpských a z německé části Pošumaví, jež jazykově k nim patří — jsou to vesměs krajiny hornaté a lesnaté. Avšak v rovinách a pahorkatinách, jako v německé části Čech, v severní části Dol. Rakous, na Moravě (mimo Kra-vařsko) a ve Slezsku převládá v písních jazyk spisovný. (Jen asi v l/3 písní najdeme dialekt.)

Ovšem působí tu také rozdíly obsahové. V balladach staršího typu s hrady, rytíři a slečnami, v písních historických a některých vojenských užívá se jazyka spisovného. Naproti tomu v čtyřřádkových Schnadahüpfel a v drobné lyrice vůbec proniká mocně nářečí.

Podávaje stručný přehled sbírek německých písní rakouských (srovn, Paul, Grundriss der germ. Philologie II, 1, str. 770 násl.) zmiňuje se Hauffen o sbírce A. Hruschky a W. Toischera (Deutsche Volkslieder aus Böhmen 1891), kterou řadí k nejlepším pracím toho druhu. Ovšem tímto dílem nebyla činnost sběratelská ukončena, Na př. vydali A. John a A. Czerny Egerländer Volkslieder Í1898, 1901). Důležitá jest též sbírka G. Jungbauera Volksdichtung aus dem Böhmerwalde (Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde VIII. Bd.), zejména proto, že autor mohl zkoumati, jak píseň složená jednotlivcem se ústní tradicí mění. (Viz nahoře str. 86.) —

Výsledkem intensivní sběratelské činnosti všech národů rakouských má býti veliká publikace „Lidová píseň v Rakousku", (připravovaná ministerstvem vyučování), jakýsi Thesaurus lidové poesie. Sbírka německých písní z Čech