Z původních představ indoevropských vykládal E. Goldmann ,,Die Einführung der deutschen Herzogsgeschlechter Kärntens in den slovenischen Stammesverband" (1903) zvláštní obřady při nastolení korutánskeho knížete, vida v nich zbytky starých obřadů posvátně obětních; Persker však už dříve (1898 n.) a po něm Puntschart (tento v knize ,,Die Herzogseinsetzung und Huldigung in Kärnten" [1899]) spatřují v nich symbol vítězné revoluce rolnictva nad šlechtou pastýřskou, župany. Dopsch věří Goldmannovi a názor Peiskerův potírá tím, že v usuzování jeho odkrývá rozmanité, nepře-klenutelné rozpory jednak vzhledem к poměrům alpským, jednak vzhledem к výkladu české pověsti o Přemyslovi.

Dopsch se zabývá mimo jiné také zádruhou (Hauskommunion), kterou nepovažuje za zjev specificky slovanský, nýbrž mezinárodní, podmíněný zvláštními poměry hospodářskými, zejména mýtěním a vzděláváním lesů neb pouští. Pro středověk, t. j. germánsko-slovanský pravěk věc není úplně vyjasněna, ale Dopsch má za to, že zádruha (též ,,Gesamthand") byla u alpských Slovanů najisto rozšířena, tak jako v Alpách (v krajinách německých a románských) vůbec, že však v ní opět není nic specificky slovanského, takže nelze z ní uzavírati ničeho o poměrech praslovanských v té příčině. Známá theorie Peiskerova, již před ním tak neb onak hlásaná, že srbská zádruha není útvarem starobylým, ale — podle Peiskera a podobně jako ruský миръ — útvarem mladším, vzniklým prý ne před 14. stoletím zavedením byzantské soustavy berní, vyvrácena tím vším na novo.*) Dopsch končí poznámkou, že theorie Peiskerovy (rovněž jako Meitzenovy a R. Hilde-brandovy) jsou episodami v dějinách kulturní h'storie Evropy.

*

Ostravský sborník. Roč. I. 1908, Přívoz. Nákladem vlastním.

Národnostně nejpestřejší obraz v zemích českých nám představuje Ostravsko. Podzemní uhelná bohatství lákají sem velké množství přistěhovalců, kteří přicházejí ze tří národních území: českého, polského a německého. Tím původní obyvatelstvo české, jehož mluva však již náleží к přechodním dialektům mezi češtinou a polštinou, zatlačováno jest stále více živlem přistěhovalým, a to různonárodním, a dnes celé Ostravsko jest zároveň národním bojištěm, na němž o moc zápasí Čechové s Němci, podporovanými silným kapitálem, a s Poláky, kteří houfně sem přicházejí jako dělníci z Haliče; k tomu pak se druzi ta okolnost, že východní částí revíru ostravsko-karvínského probíhá jazyková hranice česko-polská. Komplikovanost a složitost těchto poměrů vybízí přímo к důkladnému studiu tohoto kraje a vítáme proto s radostí Ostravský sborník, jenž má býti ročenkou, ,,která by sbírala a připravovala materiál historický z Ostravska, důkladně zpracovala všechny poměry, statistiku a veškeré složky ostravských okresů vždy z roku právě uplynulého a přinesla též současný adresář aspoň z oborů nejpotřebnějších", a zároveň chce uveřejňovati pravidelnou roční kroniku ostravského života. I. ročník vyšel o vánocích a zaujme v něm národního hospodáře článek Dra J. Petersa, Vývoj hornictví v ostravsko-karvínském kamenouhelném revíru a statistický přehled ostravsko-karvínského uhelného revíru, železáren vítkovických a peněžních ústavů za r. 1907, nás pak především povšechný popis a statistika okresu moravsko-ostravského a frýdeckého a statě věnované Mor. Ostravě, Mariánským Horám, Přívozu, Vítkovicům