bychom samy rozdělaly oheň křesadlem, aniž by se nám převrhl hrnec s třínožky, věděly bychom stokrát ha tisíckrát lépe než teď, co je to hospodařit, porozuměly bychom celému pokroku techniky a čtly bychom s jinakým zájmem spisy kulturně historické" ■— vymezuje dáma ■— mluvčí feuilletonu pě. Krausova smysl a účel navrhované nové extense.

@---------------------

A. sv. p. Helfert, president ústřední komise památkové, podal panské sněmovně říšské rady návrh zákona na ochranu historických a uměleckých památek. Ochrana se má vztahovati na památky movité i nemovité, nejméně šedesáte let staré, které mají význam kulturně nebo umělecko-historický, nebo přispívají к uchování charakteristického rázu krajiny. Bude tedy možno užiti zákona i pro ochranu památek lidovědných. Ovšem památky lidovědné jsou většinou movité, jejichž zákonná ochrana je hodně platonická: § 19. Helfertovy předlohy ukládá pouze soukromým majitelům povinnost prodej movitých památek do ciziny ohlásiti (místodržitelství) a vyhrazuje státu právo předkupu.

@---------------------

V Tošovicích na Opavsku byl zbořen právě starý' dřevěný' kostelík.

@---------------------

Věstník Poděbradská, jenž před dvěma lety přestal vyčházeti pro slabou účast odběratelstva, byl vzkříšen. Vychází iokráte do roka za předplatné 4 kor. ročně redakcí Fr. Hrnčíře v Nymburce pod titulem: „Věstník. Obrázkové rozhledy dějepisné, místopisné, národopisné a školské po středním Polabí".

Lidová hra v karty, která má poněkud obřadní zabarvení, hraje se na Plzeňsku (v Nových Mitrovicích). Hráčům, jichž musí býti více, rozdají se, pokud možno stejnoměrně, všechny karty. Kdo dostal červeného krále, je králem, kdo červeného svrška, je birdasem. Birdas vezme na to své i královy karty, vybere z nich nejvyšší a nechá si je; ostatní (polovinu) nižší králi vrátí. Na to král vynese kartu a spoluhráči na slepo ji přebijí. Když všichni hráči vynesli po kartě, vezme birdas celý „štych", v němž zůstaly karty složeny po pořádku, jak byly vynášeny, prohlédne a zapamatuje si, kdo dal kartu nejvyšší, čí tedy „štych" je. Nyní ptá se birdas některého ze spoluhráčů mimo krále: „Služebnice věrný, čí je ten štych?" Dotázaný hádá. Neuhodne-li, zaklepe birdas na stůl a ptá se krále: „N. N., služebník nevěrný, neuhodl, čí je ten štych. Co mu za to, pane králi, mám dáti?" Král určí: 2, 3 (počet libovolný) slaměné (t. j. slabé) nebo železné (silné). Birdas dále: „Kdo mu je, pane králi, má dáti?". Král jmenuje některého ze spoluhráčů. Určený ujme se se slovy „S dovolením práva" měchačky, které se k tomu účelu užívá, a vyplatí neuhodnuvšímu ustanovený králem počet ran na ruce. Kdyby chybil birdas (nepamatoval, kdo dal nejvyšší kartu, nezaklepal) nebo vyplácející (neřekl „S dovolením práva") žalují na ně králi druzí spoluhráči a král jim určí trest. Král nesmí se dotknouti — mimo své — karet ani měchačky, kterou se vyplácí, jinak by zaměnil svou hráčskou hodnost s birdasem. Na birdasa hrají dospělí za zimních večerů, kdy se scházejí do některých chalup na besedy.

@---------------------

Pověra mezi umelci. O pověrách mezi divadelními umělci přinesl záhřebský' „Obzor" podle německých novin ze dne 6. prosince m. r. těchto několik řádek: „Málo kdo ví, že herečky a herci, které každý den vidíme na jevišti, jak svobodně se pohybují a hrdě hrají své úlohy, jsou zrovna neslýchané pověrčiví. To jest nemoc všech herců •— a obzvláště — hereček.

Jistý vynikající herec berlínský uschoval vždy dno těch číší a sklenic, které rozbil na jevišti; když však měl hráti v premiéře, celou tuto sbírku si dal do kapsy. Když staré vídeňské divadlo bylo zrušeno, vzali si prví herci po kusu dřeva z prahu, který tolikráte překročili, a dali si je do zlata zásadití a nosili je na prsou, aby tak přinesli bývalou slávu do nového divadla. Jestliže při čtené zkoušce někomu vypadne z ruky úloha, jest to znakem, že propadne v této úloze, jestliže se rozbije zrcadlo v garderóbe, bude hádka, jestliže na cestě do divadla musí se vrátiti domů, značí to neúspěch. Ale i ředitelé divadel jsou velmi pověrčiví. Jednoho dne přijde jeden berlínský řiditel na zkoušku. — „Jaká je to zkouška" — vzkřikne na režiséra, „není tu ani dekorace ani nábytku." Odpusťte —■ praví režisér — právě všechny věci byly v dražbě zabaveny." — ;!Co," praví ředitel ustrašen — „dražba na mém jevišti? Nikdy! Zanechte zkoušky." A on spisovateli kusu, ve kterém přichází dražba, zaplatil kus i pokutu, a nedal ho provozovati. Má se za to, že jest velmi zlým znamením, když se hercům kus líbí,