str. 172
jeho byly skromné, proto se spokojil i s málem. A jako se tehdáž vůbec hojně zpívalo, tak se ústa jeho málo kdy zavírala. Šel-li člověk kdykoli kolem stavení tkalcova, kde pracovali mladí lidé, povždy doléhal k uchu mimo temně bouchání bidel zpěv, a většiny zpěv veselý.
Nej veselejší byli chasníci ovšem o výroční slavnosti cechovní, kdy měli též muziku; než i letní neděle byly dny, kdy se v sále na Horách pilné tančilo a také zpívalo a pilo, bylo-li — zač. Když pak se hlavy rozveselily, tu chasníci držíce se v řadě kolem krku zazpívali si s nadšením a hrdostí „tkalcovskou".
Píseň ta, nadepsaná „Pravdivá píseň o řemeslu tkalcovském a jeho přináležející chvále", vyšla tiskem záhy na úsvitě 19. stol. a zní takto:
Již jsem dávno študýroval,
abych mohl pochopiti,
jakou bych o vás chválu vzdal,
nemohu vymysliti,
nejmilejší páni tkalci,
dovolte promluviti
o vašem vzáctném profesí, *)
chci něco povědíti.
Nejmilejší páni tkalci,
vy se se mnou radujte,
že takovou čest a chválu
po celém světě máte;
vy skrz vaši pilnou práci
Boha ozdobujete,
když pro kněží bílé roucho
i na oltář děláte.
Ostatní všecky řemesla
nechci hanět žádnému,
nýbrž celou čest a chválu
musím nechat každému;
neb jsou všechny к službám lidským
tak od Boha zřízeny,
neslušelo by žádnému,
aby byly tupeny.
Ej hle, Ježíšek maličký,
v Betlémě narozený,
od své rozmilé matičky
do plen zaobalený;
nebo jinší řemeslníci
tu milost jsou neměli,
aby jemu svým řemeslem
jako tkalci sloužili.
Honosit se musím s vámi,
páni mistři tkalcovský,
neb pravou ruku nad vámi
držel náš císař římský,
toho jména šestý, Karel,
na svém slavném paláci,
že jste hodni všechny chvály,
tu máte hodnost, tkalci.
Severius, ten byl tkalcem,
nyní svatým učiněn,
za patrona pánům tkalcům
od dávna jest vyvolen.
Proto nyní, páni mistři
i páni tovaryši,
vzdejte Bohu čest a chválu
za tuto milost vaši.
Artikule tak potvrdil,
že je žádný nezruší,
ani proti tomu není
žádný potentát jinší;
neb nej vzácnější prezenty
bývají darovány,
kteráž tkalcovským řemeslem
kunstovně spracovaný.
A, když člověk dá za pravdu
proto, že to sám zkusil,
že řemesla tkalcovského
nej prv košili nosil;
neb, jak se dítě narodí,
v plátno je obalejí
a peřinku s krásnou cejškou
hned pěkně ozdobějí.
|
*) Ve hře na řemesla tázal se v České Třebové hádač vandrovníků: „Jaké profeso ?"
|
|
