str. 173
Anděl Rafael Abele
učil plátno dělati,
věděl, že je budou všickni
nejvíc potřebovati.
Abel, druhý syn Adamův,
to řemeslo založil,
a tak na věčnou památku
jiné také naučil.
Šikuje se jejich práce
pro člověka každého,
to já vám ukážu v krátce,
neoklamu žádného.
Malíři krásné obrazy
na plátně vymatu j ou,
skrze to vlastní kontrfekt
páni sobě darujou.
Plátno když se spotřebuje,
papír z něj udělají,
na kterém pamětný věci
v knihách zapsané mají;
skrze něj se slovo Boží
po světě rozhlašuje,
čest, chvála se Bohu množí,
Bůh se z toho raduje.
Adio, s tebou se loučím,
hodné chvály bratrstvo
řemesla trýbu, damašku,
barchanu tkalcovského;
též vy, páni kamarádi,
na mě nezapomeňte,
až se v hospodě sejdeme,
vy mi také zavdáte.
Radovat se budem spolu,
až se všichni sejdeme,
sednem si к velkému stolu,
tam si zpívat budeme,
vezmem sobě hezký panny,
za stůl je posadíme,
ony budou zpívat s námi,
radovat se budeme.
|
Mzda tovaryšova bývala různá, což u výše pověděného již dosti vysvitlo. Měl-li mistr dobrý výdělek, dostal i tovaryš a naopak.
V létech 1820—1840 měl tovaryš u mistra od kopy štrůzoku 8 grošů šajnů a stravu. Za den udělal polouch i více. Přišel si tedy týdně na tolar šajnů čili na 90 haléřů nynější měny. Který nedělal od kusu, měl týdenní mzdy stříbrný desetník, někdy i dvacetník (70 h). Rok 1840 byl mimořádný, to si vydělal 2 tolary i více. V letech 1860tých bral od tuplovek 50—60 kr. r. č. a že udělal týdně 2—2V2 kopy, přišel si na 1—1-50 zl. r. č.
Pracovalo se pak od 5 hod. ráno do 9 večer, v létě ode tmy do tmy. Na krátkých dnech bylo na tovaryši poříditi si světlo. Míval malou lampičku, častěji lojovou svíčku zavěšenou na niti nebo motouzu nad osnovou. Uprostřed niti udělalo se' očko, do něhož se svíčka zastrčila.
Strava byla také jednoduchá; к snídani suchý chléb, jenž se pojídal mezi prací, к obědu polévka a nějaká nadívajna, *) večer zelouka a jabka, **) nebo jabka se syrovým zelím. Chléb večer nebýval, maso jen v neděli. Snování obstaral mistr, tovaryš si navinul a přikroutil. Chtěl-li jiti z díla, poděkoval třeba na hodinu a šel.
Některý užil k tomu i lsti. Tovaryš jakýsi přijal práci, ale hned první den se mu to u mistra znechutilo; nevěděl jen, s jakou ctí by vypověděl. Navinuv a přikroutiv počal pracovati. Udělal kus až к dolnímu vratidlu, ale dosud „nezapal" šperejzní. Mistr ho po očku pozoroval, přistoupil ke stavu,
*) kaše.
**) t. j. zemčata.
|
