str. 177
uvěřitelné, že by starší Slované byli po slovanskú jmenovali a tudíž také znali jen mláďata zvířat domácích; neboť kromě uvedených názvu pro skot je tu nepochybně — i přes Koršovu negaci — domorodé a nikoli germánské slovo svinija, které arciť samostatně zastoupeno i u Germánů a ještě ve funkci adjektiva u Římanů; jest tu dále záhadné dosud slovo pbss, které H. Osthoff*) pokusil se vyložiti jako zkráceninu z úsloví ,,dobytka (ale ne hovězího, nýbrž drobného) strážce"; bylo tu vedle slova stádo (rozuměj zprvu: koní) ne nutně neindoevropské копь a kobyla;**) konečně vedle nepochybných ovbca, jancb ,,beran", bravb a skopbCb „skopec, Schöps" záhadné, ale opět ne nutně neprajazykové Ъагапъ.***) То к vyvrácení domnělého výtěžku Koršova zatím stačí. Josef Janko'
*
Arnold van Gennep, Les Rites de Passage. Paříž, Emile Nourry, 1909, 8°, str. II. +288, cena 5 fr.
V podstatě své kniha van Gennepova jest souhrnem výsledků, к nimž učenci ethnografičtí, zvláště angličtí a němečtí, svými theoriemi došli. Ovšem přináší mnoho nového a zaujímá při roztřidování obřadů svoje zvláštní stanovisko.
Dvě hlavní theorie: dynamism (monism; neosobní) a animism (dualism; osobní) se všemi předchozími stadii totemismem, spiritismem, polydeismem a theismem tvoří náboženství, jehož technikou (obřady, rity, kultem) jest magie. Praxe a theorie nejsou odlučitelny — společný název jejich jest v adjektivu. ,,magicko-náboženský". Praxi magickou možno jest posuzovati zase dle několika hledisek: obřady jsou bud sympatické nebo kontagionické, přímé nebo nepřímé, positivní nebo negativní. A. van Gennep věnuje pozornost hlavně důsledkům ceremonialním, jež provázejí přechod z jedné situace do druhé a z jednoho světa (kosmického nebo sociálního) do druhého. Obřady přechodu možno děliti v praeliminární (obřady odluky), liminární (mezné) a postliminární (obřady sloučení). Všechny kapitoly přítomné studie sledují bod přechodní mezi různými stadii životními ve světě jedince i celé společnosti, zvyky a ceremonie provázející přechod z jednotlivých fasí věku, stavů, náboženství atd. do fasí následujících, všímají si povšechně všech význačných tradic světových a prodlévají detajlněji a speciálněji jen u některých fasí, pokud jest toho zapotřebí pro zjasnění předpokladu a účelu studie. Každá kap. o sobě mohla by tvořiti celek samostatný a vzrůsti ve zvláštní monografii. V кар. II. (str. 18) autor probírá obřady přechodu z jedné země do druhé, z jednoho domu do druhého atd. Význačnými zjevy jsou božstva hranic (babylonské Kuclurry, řec. Hermes, Priap atd.), mezné příkopy, zdi, sochy u národů klassických; prostředky jednodušší u národů polocivilisovaných, oběti při přechodu hranic atp. Pře-kročiti práh u domu obyčejného značí přechod z domácnosti do ciziny, u chrámu přechod ze světa posvátného do světa profáního, tím souvisí vznik božstev prahu (okřídlení draci, sfingy, obludy všeho druhu v Egyptě, v Assyrské Babylonu, sochy v Číně atd.), rovněž zasvěcování nového domu, libace, obřadní návštěvy, posvěcování různých částí příbytku, poskytováním chleba a soli příchozím, nápoje, všeobecné hostiny atd. Stejným způsobem autor sleduje obřady při východu a odchodu z domu, ze země atd.
*) Etymologische Parerga I. (1901), str. 255 n.
**) Srv. A. Boháč, Listy filologické 33 (1906), str. 106 n. a pro závěrek
referátu vůbec i moji loňskou stať v tomto Věstníku, str. n 1 n.
***) Srv. E. Berneker, Slavisches etymol. Wörterbuch I. (1908), str. 43.
|
|