Kap. III. (str. 35) probírá obřady přechodní v poměru ke společnosti a individuím, v poměru cizince ke společnosti atd. Obřady sblížení cizinců s domorodci různí se co do délky a komplikovanosti dle jednotlivých národův. Ať jedná se o skupinu nebo o jednotlivce, vždy mechanism jest týž: zadržení, smír, přechod, vstup, přijetí. Autor sleduje etapy sblížení u různých národů: výměna (krve, darův atd.), pouto, páska, společný byt, kojení skutečné i simulované, simulované narození, obřady sexuální (nabízení a výměna žen atd. . .). Rovněž probírá obřady při odchodu z domova na cesty a při návratu. S tím souvisí adaptace (římské detestatio sacrorum a transitio in sacra, zvyky národů jihoslovanských, indských, čínských atd.), obřady v poměru otroka a pána, obřady při změně pána s týmiž stadii: odluka, mez a přijetí, rovněž mechanism při vypovídání válek (vendetta evropská, semitská, australská atd.), aliance člověka s božstvem (židovské velkonoce) atd.

Kap. IV. (str. 57) věnována jest obřadům při těhotenství ą při porodu. Jest to mimo jiné značný počet obřadů sympatických nebo kontagio nických, přímých i nepřímých, dynamických i animistických, jichž účelem jest usnad-niti porod a chrániti matku a dítě, často také otce a příbuzné, celou rodinu i celý národ proti vlivům zlým, neosobným i zosobněným. Zvláště probírá autor obřady při těhotenství a při porodu u indského národa Toda, u Oraibů v Arizoně atd. . . . Velmi často vyskytuje se změna obřadů přechodních s obřady protěžování. Rovněž sleduje autor obřady očisty a úvodu matky a novorozeného dítěte do rodiny a do společnosti čili sociální návrat po porodu, obřady při porodu dvojčat u národa Ishogo (v Kongu) atd. . . . U některých národů dívka považuje se za vdanou teprve po prvním porodu — porod jest důležitým přechodem z jednoho stavu do druhého, z hlediska individuálního i sociálního. Konečně důležitým momentem jsou výroční slavnosti na počest dětí narozených téhož roku.

Kap. V. (str. 71) jedná o obřadech při narození a v dětství. Dítě nově-narozené jako matka jeho u některých národů považuje se za nečisté a zvláštními obřady uváděno jest do společnosti: obřadní přeříznutí pupečníku, obřízka, první koupel atd. . . . Většina obřadů značí odluku ze stavu předešlého, přechod. Obřady vzhledem k zemi, jež ve smyslu symbolickém i materiálním jest příbytkem dětí před narozením, jako jest příbytkem mrtvých po smrti. Odtud analogie s obřady pohřebními. Obřad úvodu jest přechodem dětí ze života mrtvých do společnosti živých: stříhání vlasů, holení hlavy, první oděv atd. u různých národů, zvláště podrobně u národů čínských. Rovněž první zub, první krok — křest a pojmenování jest příčinou obřadů zvláštních. Pojmenováním dítě 1. se individualisuje, 2. přijímá clo společnosti. Představení slunci, měsíci, styk se zemí atd.

Kap. VI. (str. 93) sleduje obřady úvodní. Dospělost sociální a dospělost fysiologická jsou zjevy podstatně různé. Fysická dospělost u dívek: V Římě dospělost sociální předchází dospělost fysickou, v Paříži následuje po ni. Obřady dospělosti u dívek značí přechod ze stavu neutrálního do stavu čistě pohlavního, ježto činnost sociální u ženy jest jednodušší než u muže. Komplikovanější jest věc u hochů. Obřízka není aktem fysiologickým, nýbrž sociálním; nelze ji oddělovati od jiných tělesných zmrzačení (vyražení jednoho zubu, uříznutí koncového článku malíčku atp.). U Židů obřízka jest známkou spojení s určitým božstvem, má vyznačovati všechny Židy jemu věrné na rozdíl od jiných lidí. Autor probírá obřady při přechodu z dětství do jinošství, křest, přijetí do řad bojovníků atp., zvláště podrobně u národů indiánských; rovněž obřady křesťanské, islamské a antické mystérie. Mysteriemi rozumí autor