,,souhrn ceremonií, jimiž novověrec přechází ze světa profáního do světa posvátného a jimiž se uvádí ve spojení se světem posvátným přímo a definitivně". Sleduje mystérie eleusinské a mystérie attické. Vlivem kultu asijského, řeckého a egyptského vytvořil se římsko-křesťanský obřad — ordo baptismi (zpoč.XI.st.) a obřad gallický. Rovněž sleduje autor obřady islamské, obřady odluky v křesťanském pokání (španěl. indulgencia), náboženská bratrstva u buddhistův, u mohamedánův a u křesťanů; svaté panny a nevěsty, křesťanské jeptišky, posvátné tanečnice, hudebnice a prostitutky u národů jiných. S tím souvisí obřady přechodu do tříd, kast a řemesel: kněží, magikové, korunovace králů, nastolení faraónův atp.

Kap. VII. (str. 165). Obřady při sňatku a při manželství. Obřady při sňatku zaujímají obřady odluky i obřady mezné a končí se obřady ať praeli-minárního připojení к novému prostředí, ať obřady odluky od meze, jež se považuje za prostředí autonomní. Obřady při manželství obsahují zvláště obřady definitivního splynutí s prostředím novým a často obřady spojem individuálního. Manželství má vždy ráz hospodářský (výkupné, věno atd.). Autor probírá volné manželství, manželství u národů polygynských a poly-andrických. Stálé spojení sociální dlužno považovati za zjev individuální, sporadický.a anormalni. Únos žen jest zároveň zjev numerický (dynamický), hospodářský i sentimentální. Obřady při manželství jsou obřady odluky i obřady spojení. Mezní perioda může a nemusí míti význam sexuální. U některých národů děti narozené před sňatkem jsou považovány za legitimní, u jiných vyžaduje se naprosté oddálení pohlavní obou milenců před sňatkem. Autor všímá si zvyků a obřadů při sňatku podrobněji? Při sňatku krále, sultána, knížete atp. patrna jest analogie s korunovací a nastolením. Rovněž probírá autor obřady při rozvodu, jehož význam jest sociální a ekonomický.

Kap. VIII. (str. 209) jedná o obřadech pohřebních. Smutek jest mezí, do níž vstupují pozůstalí obřady odluky a z níž vycházejí obřady návratu do společnosti (po odložení smutku). Periodou mezní v obřadech pohřebních jest ponechání mrtvoly, rakve po jistou dobu ve světnici smutku. Autor sleduje zvyky pohřební u různých národů. Cesta do světa záhrobního, který v tradicích národních jest světem analogickým se světem pozemním, provázena jest řadou obřadů přechodních (mrtvému dává se člun, zbroj, obal Charonův atp.). Obřady pohřební z velké části mají ráz utilitaristický: mají chrániti pozůstalé proti pomstě zemřelých, náležitě nepohřbených. Odtud několikeronásobný přechod duší zemřelých z jednoho stavu do druhého, vtělování se jich do dětí zrozených z krásných žen atp., s čímž souvisí obřady při narození dětí. Autor probírá obřady při pohřbívání do země, na hřbitovy, obřady při zavírání rakve atp. Únosu dívek odpovídá boj o mrtvolu (u národů afrických). Obřadem přijetí jest hostina po pohřbu, po odložení smutku atp. Podrobnější jest popis obřadů přijetí do středu mrtvých: rána obuškem do hlavy nově příchozího mrtvého; křesťanské poslední pomazání, kladení mrtvého na zem, „tance mrtvých" atp.

Kap. IX. (str. 237) jedná o jiných skupinách obřadů přechodních, i. Stříhání vlasů jest odlukou od světa dřívějšího; věnování, zasvěcení vlasů jest spojením se světem posvátným, speciálněji s božstvem, démonem, jehož příbuzným se súčastněný stává. Stříhání vlasů jest známkou přechodu z dětství do věku dospělejšího, u mrtvých přechodem do druhého světa atp. 2. Rouška při obřadech posvátných dělí obětníka od světa profáního. 3. Při obřadech užívá se zvláštní řeči. 4. Obřady pohlavní na utužení svazku čeledi, národa, splynutí s božstvem (posvátné prostitutky atd.). Totéž platí v praxi homo-