str. 180
sexuální, jíž přijímají se novici do jisté třídy, jíž utužují se svazky pobra-timství a jíž súčastnění zasvěcují se božstvu. I činy beštiálni (kolt se zvířaty) tvoří složku obřadů agregace. 5. Bičování jest také obřadem připojení к čeledi, к národu atp., zrovna jako „bití země" nebo ,,bití hranic" jest obřadem přivlastnění. 6. Příslovečné „poprvé" — první krok do domu, první těhotenství a první porod, narození prvního dítěte, první sňatek, první kolt,, první manželství atp. jsou rovněž předmětem zvláštních obřadů přechodu.— Obřady přechodu možno sledovati též při proměnách ročních, na začátku a na konci roku, při ročních sezonách, při změně týdnu atp.
Rozbor studie van Gemepovy vzrostl by nepoměrně, kdybychom podrobně chtěli probírati jednotlivé její části. Důkladná znalost literatur světových charakterisuje cenné, obsáhlé dílo francouzského ethnograía, jehož ráz snažili jsme se aspoň v hlavních rysech načrtnouti. Otton Dubský
*
Slavische Volksforschungen. Abhandlungen über Glauben, Gewohnheitrechte, Sitte, Bräuche und die Guslarenlieder der Südslaven. Vorwiegend auf Grund eigener Erhebungen von Dr. Friedrich S. Krauss. Verlag von Wilhelm Heims, Leipzig 1908, str. VII + 431.
Kniha rozpadá se ve dva nestejné díly, ve větší obsahující písně „gu-slarské" (str. 177—404) v originale spolu s německým překladem, kommen-tářem a hojnými vysvětlivkami a menší obsahující tradice o různých nadpozemských a nadlidských bytostech, pověrečných představách a názorech (str. 31—173). Úvodní slovo přimyká se více к druhému oddílu knihy (str. i—28). V něm vykládá spis. velmi povrchně o bogomilství, o byzantském vlivu na Jihoslovanstvo, o rychlém dobytí Bosny od Turků a jejím, rychlém poislamštění (o tom pověděl spis. několik slov ještě na str. 306). Tuto nesnadnou otázku rozluštil spis. velmi snadně: obyvatelstvo úpící pod útiskem kněžstva, hlavně mnišstva, uvítalo s jásotem prý turecké osvoboditele z nesnesitelných společenských poměrů! Hlavně pojednává spisovatel
0 počátcích „moslimsko-slovanského" písemnictví, o tureckém vlivu na národnost slovanskou a sděluje zajímavé ukázky z rukopisné literatury bosenských moslimů. V tom leží nepopiratelná cena knihy Kraussovy, jako vůbec v tom, že sděluje nám nový materiál, kterým nemalou měrou rozšiřuje naše poznatky. Fr. S. Krauss oceňuje dále epickou poesii mohamedánskych
1 křesťanských Jihoslovanů — do otázky, lišila-li se epika katolických Srbů-Chrvatů od epiky pravoslavných, se nepouští. Zvláštním způsobem přeceňuje spis. epickou poesii mohamedánskych Srbů — tomuto ethnickému jménu se Fr. S. Krauss důsledně vyhýbá, jako jeden z předních vydavatelů těchto písní, K. Hörman, a mluví pouze o moslimských Slovanech, o moslimských Bosnácích. Odvážil se к výroku: ,Meine grossen Sammlungen moslimisch-slavischer Epen legen ein glänzendes Zeugnis dafür ab, dass das südslavische Volkstum in diesen Schöpfungen seinen höchsten und künstlerisch vollendetsten Ausdruck gefunden. Nur die altgriechischen Epen Homers sind den moslimisch-slavischen ebenbürtig, sonst hat kein Volk unter den sog. Indo-germanen so gediegenen Reichtum an Volkepen „aus tiefen Furchen seiner Brust" gezogen.' To jest výrok, který sotva který jiný znalec juhoslovanské epiky podpíše. Právě naopak zněly posudky této moslimské epiky od důkladných znalců jihoslovanské poesie epické, jak na př. posudek Jagičův. (Archiv f. slav. Phil. XL, 424 sl., XXL, 628 sl.)
Fr. S. Krauss nepustil se ovšem do hlubšího srovnávacího „filologického" rozboru epické poesie mohamedánskych a křesťanských Jihoslovanů,.
