nekladl vůbec otázku, měli-li Jihoslované epickou poesii již před zotročením a jakou, kterou odvažovali se řešiti jiní učenci od p. Fr. S. Krausse přezíraní a ignorovaní. Bohužel nevydal dosud soubornou publikaci „moslim-sko-slovanských" písní epických; dosavadní jeho publikace jsou nesmírně roztroušeny a ani tato jeho kniha nepodává vlastně větší jich sbírku, obsahujíc namnoze písně guslarů křesťanských. Bohužel také ignoruje sbírky epických písní mohamedánskych Srbů vydané od jiných, sbírku Hörmannovu, velkou dvousvazkovou sbírku Matice chrvatské, a výhradně jen odkazuje na publikace své vlastní. Považujeme-li výrok p. Kraussův o této mohamedánske epice za jednostranný, tož sotva očím svým můžeme věřiti, čteme-li za ním hned dále ,,In der Črna Gora, in Bosnien, im eigentlichen Serbien und in Bulgarien entfaltete sich vom 15. Jahrhundert ab unter den slavischen Nichtmoslimen eine Haj duken-Epik, die stofflich und in der Ausführung auf ein Haar den neugriechischen und den albanesischen Klepliten-Epen gleicht . . ." ale hned za tím píše dále: „Merkwürdig ist die Erscheinung, dass bei den Bulgaren sowohl die epischen Lieder aus der älteren Periode als die Hajduken-Epen vorwiegend auf Anlehnung an serbische Originale oder auf unmittelbare Entlehnung an dem Serbischen hindeuten" (str. 8). To jsou dva výroky, které se sotva srovnávají, a které může tak na papír hoditi leda ten, kdo velkou literaturu o jihoslovanské epice nezná a ignoruje. ■Ovšem p. spis. na jednom místě knihy své blahorečil těm, kdož nemusí číst obsáhlých „tlustých" studií na př. o Kralevici Markpvi.

Z velikých svých sbírek dosud netištěných — jež obsahují 172.000 řádků '(str. 178), sdělil Fr. S. Krauss pouze malou část. Z písní v této knize vytištěných pocházejí pouze čtyři od mohamedánskych guslarů: 1. „Buljubaša Džano primi pô muhura carskog" (str. 197—-217, 915 veršů), 2. „Čuprilič vezir i Rakocija ban u bici kod Temišvara"*) (str. 229—248, 928 veršů), 3. „Čupriliéu travnički valija" (str. 253—270, 825 veršů), a 4. „Jak víly uzdravily Ibrahima Nukiće" (str. 394—-401, 323 verše). Ostatní písně všecky menšího rozsahu zapsány jsou od křesťanských, do daleké většiny pravoslavných guslarů. Sbírce této a též jednotlivým písním předeslány jsou všeobecnější poznámky o technice veršovnické, o paměti guslarově, o historickém podkladu písně, jak píseň se mění a přetvořuje v tradici (str. 226 sl. 380) a j. Zvláště cenné jsou charakteristiky guslarů a jich přednesu. Německý překlad třebas ne doslovně věrný, přece vystihuje náležitou měrou original, a plní tak poslání, které jemu vindikuje Fr. S. Krauss, býti zároveň komentářem. Bývají v textech těch výrazy a slova, jichž marně by čtenář hledal v slovnících a jichž vysvětlení seznal vydavatel od pěvců. Vítán bude všem také komentář. Bohužel nezapomíná spis. nikdy rozdíleti všeliké štulce, a zvláště jak vůbec ve svých spisech projevuje nezřízenou zášť všemu chrvatskému. Tropí stále si úsměšky z mythologických blouznění Nodilových, které svého času vyšly v Radu jihoslovanské akademie (str. 275), z Pavičových hypothesí o písních cyklu kosovopolského (str. 380), a též z akademie záhřebské vůbec, ačkoliv ani své doby, tím méně nyní se tyto práce nikterak nepovažují za základní práce vědecké, než byly uloženy do historického archivu jako věci odbyté. Proto jest zbytečno, práce takové činí ti stále předmětem útoků a posměchu, a před cizím forem, kterému