G. Paris: Le eonte du tresor du roi Rhampsinite. Annales du Musée Guimet. Revue de l'historie des religions. Paris, Leroux, 1907.

V první části práce, vydané po smrti G. Parise G. Huetem, jsou uvedeny verse známé povídky o pokladu krále Rhampsinita a to nejprve literární, potom teprve lidové. Autor analysuje povídku, jak je zachována u Herodota 2,121 (= H), u Pausania IX., 37, 3 (= P), Charakta Pergamského (podle svědectví scholiasty k Aristofanovým Oblakům v. 508) (= X), v lat. Dolo-pathu (= J), v románu o 7 mudrcích (L), ve franc. románu Berinus et Aigres son fils (dle G. P. z pol. XIV. st.; = B), v Pecorone sera Giovanniho z r. 1378 (= G); v povídkách De Deif van Brugghe (Z. f. deut. Altertum V., 385) (= N), a třech německých Z (Zingerle, K. u. HMärchen a. Süddeutschland 300), W (J. W. Wolf: Deutsche Hmärchen, 1851, str. 397) a A v dánske, vztahující se к pověstnému Klausovi (= D); ve skotské (Campbell, Popular Tales of the West Highland 1860 I. 330) (= E). Bylo by zbytečno znovu je vypravo-vati, poněvadž jsou podány v Kohlerových Kl. Schriften L, 200 n. — Potom následuje povídka ruská (Aíanasjev VIL, 37b, str. 257 n). (= R): Seňka se strýcem se dostali podzemní chodbou clo královy pokladny. Král na zloděje nastrojí kád se smolou, strýc do ní spadne a Seňka mu utne hlavu. Když vozí tělo a chtí po pláči vypátrat druhého zloděje, jde vdova na radu Seň-kovu proti vozu s krajáčem mléka v rukou a upustí jej, aby tak zakryla pravou příčinu pláče. Tělo vozí též po sousedních vesnicích. Seňka opije vojáky a strýce pohřbí. Králi radí, aby nastražila na zloděje zlato a víno. Seňka sebere zlato, opije se vínem a voják mu ve spaní oholí půl vousu a jde ke králi. S. procitnuv to zpozoruje, a koho na silnici potká, tomu vytrhne polovici vousů a nikdo to nepozná. Jedna episoda povídky původně sem patřící se zachovala v příhodách pověstného Šibarše. Král dal přidělat na rohy kozla diamanty a dal jej provádět Moskvou. Š. jej ukradne, zabije u tety a živí žebráky jeho masem. Stará žebrácká dostane od tety rohy kozlovy, ale Š. ji zabije a položí i s rohy u paláce králova. —

Podle kyperské (C) strýc a synovec vniknou к pokladu derou ve střeše, kterou král odkryje tím, že jí vniká světlo, když zavřena okna a dveře. Nástraha, stětí staršího mladším, vyvěšení těla, pláč vdovin nad opuštěným krajáčem se vypravuje celkem jako v předešlé. Zloděj hraje si s chlapcem jakýmsi na koně a odnese na podešvech potřených lepem zlaté peníze pod mrtvolou na něho nastražené. Jsa přestrojen za prodavače vína opije vůdce velblouda s nákladem drahého zboží, oholí jim vous a polovic vlasů, odvede a zabije s tetou zvíře. Král pošle stařenu žebrat o tuk na léčení, ta ho dostane od vdovy a poznamená jím dvéře domu, ale zloděj označí stejně všechny domy. Starý zloděj, jenž při všech lstech radil, se vzdává už zápasu.— Král prohlásí vojákům, že zloděj dostane bohatý dar. Zloděj, přestrojen za vojáka, vykřikne: ,,Já to jsem," a když král zvolá: ,,Chyťte ho!", volá i on jako ostatní a není poznán. Král slíbí dceru s královstvím tomu, kdo jí řekne nejhorší věc, kterou vykonal. Zloděj vypravuje a nechá jí v rukou mrtvou ruku. Konečně přece dostane princeznu i říši.

Tibetská kompilace Kandžur (= T), přeložená ze sanskrtu asi před tisíci lety je povídka v této formě: synovec je lepším zlodějem než strýc tkadlec. Na jeho radu se tkadlec dostává pozpátku do jednoho domu derou, kterou vyboural, domácí ho však chytí za nohy a synovec mu usekne hlavu. Trup na rozcestí. Synovec se přestrojí za blázna, objímá kde koho a tak obejme i mrtvého. — V líčené nepozornosti převrhne vůz dříví, podpálí je a mrtvolu tak spálí. Obětuje duši mrtvého nejasným způsobem, přestrojeni jsa za brah-