то. Král dá pověsiti na strom na rozcestí pytlík se zlatem a postaví stráž doufaje, že zloděj přijde opět. Zloděj pomaluje sebe i koně z pola jednou, z pola druhou barvou, takže potom jedni svědci mluví o černém jezdci, jiní

0 bílém. ii. Na témž místě rozhodí zlaté peníze a zapovědí je sbírat. Hlídači. Zloděj peníze sebere podešvemi namazanými lepem. 12. Chtíce nastražiti na zloděje, provádějí nějaké zvíře, které zloděj přiláká к sobě a zabije. Podrobnosti nesnadno určit. 13. Zvěd králův žebrá o tuk toho zvířete, které bylo ukradeno, a poznamená dům, kde jej dostal. Zloděj ho potká, vrátí ho a slíbí, že mu dá více, ale zabije ho a poznamená i jiné domy. 14. Král obětuje dceru a vyvede ji na rozcestí. 15. Pod trestem smrti zakázáno, aby se kdo к ní přiblížil. 16. Princezna ustřihne zloději část vousů, ale on to zpozoruje a učiní to

1 jiným. 17. Potom má princezna držet zloděje za ruku, až přijde zavolaná stráž. Zloděj jí nastaví mrtvou ruku a uteče. Tuto episodu mají toliko východní verse. 18. Princezna porodí syna. Král svolá mladé muže a komu z nich dítě podá věc, kterou má v rukou, ten je otcem syna. Zloděj přivábí dítě hračkou, spozorovav, že jde к němu, a dostane za ni onu věc. Potom tvrdí, že ji nedostal, nýbrž vyměnil, ig. Král slíbí dceru otci dítěte, přihlásí-li se. Tak se zloděj stane zetěm královým a později nástupcem jeho.

Na základě toho dělí G. P. povídky ve dvě skupiny, evropskou a řecko-asijskou. Evropská (mladší), je charakterisována tím, že vdova nejde к vyvěšenému trupu a neupustí tam nádobu, aby nářek její nevzbudil podezření, nýbrž jen mrtvý je vlečen ulicemi a syn se poraní, aby pláč matčin omluvil. Princezna není vyvedena na veřejné místo, ti, kdo se chtí к ní přiblížit, jdou do paláce. Také neustřihne zloději půl vousu, nýbrž udělá mu znamení na obličeji. Episoda 11 (zlaté peníze na zemi) a 17 (mrtvá ruka) je vynechána. — HC (a P X) mají společné rysy s evropskou větví: zloděj je stavitelem a tropí si smích ze stráže. Není tu episody 10 (bílý a černý) a 18 (syn). Tato větev je nejstarší. Žádná asijská nemá episodu 3 a 5. Positivní znaky viz při evropské větvi.

V třetí části, v závěrech, vyloživ theorii indskou migrační, ukazuje G. Р., že v tomto případě se nehodí. Povídka nepovstala ani v Indii ani v Řecku, odkud by se byla rozšířila do Indie. Patrno z toho, že členové větve indsko-tibetské jsou nezávislí na sobě i na větvi rusko-tatarské, rovněž evropské povídky nemohly vzniknout z indské, která už tak záhy je porušena. Proto dlužno zkoumat původ podle prvků, z nichž se povídka skládá. Egypt je vyloučen, roztřídění společnosti tomu odporuje: nikdy princezna královská by si nevzala muže z nízkého rodu — a zloděje. (Srv. pozn. Rawlinsonovy k Herodotu.) Podobně proti Egyptu svědčí to, že vojáci egyptští nosili vous toliko na bradě (Wilkins a j.). Ale pověst musila vzniknout na východě, aby se byla mohla rozšířit do zemí, v nichž ji nalézáme nyní. G. P. hledá její počátek u Assyrů. Námitka Wilkinsova neplatí o Babylone a Ninive. Kast tam nebylo. Pohřební nářky žen byly obvyklé. A co se zdá zvlášť důkazné: prostituce, aspoň jednou za života žen i v nejvyšších vrstvách byla tam obřadem náboženským. — Babyloňané měli literaturu podobnou — Lukian, Babrios, Jamblichos o tom svědčí. Z Babylona se také povídka mohla rozšířit do oněch zemí.

Je základem povídky mythus? Nikoli. Jen motiv starého oslepeného zloděje připomíná G. P.-ovi mythus o zloději ohně Prométheovi, který se stal rádcem Diovým. U Charakťa je rádcem Daedal, ale i ten je zajatcem královým. Je tedy prý možno, že autor povídky vzal tento prvek z mythu nedbaje původního významu,