a on z vděčnosti pohostil je vínem tolik, že se úplně opili. Ostřihav pak všem dvanácti vojákům hlavy, navlekl jim sutany a ukradl oběšence.

Jaké bylo překvapení královo, když nalezl u prázdné šibenice místo vojáků knězi! Slíbil, že odpustí náčelníku lupičů a že mu dá nad to i ruku své dcery, jen když se dá poznati. Jan usekl chytře ruku mrtvole, kterou byl ukradl, a vydal se do paláce královského. Princezna se objevila a uchopila ruku, kterou Jan jí podával, neboť bylo jejím úkolem, zadržeti lupiče, aby jej vydala strážníkům. Ale Jan obratně unikl zanechav v ruce princeznine ruku oběšencovu. Vymyslili si jinou lest, aby se zmocnili Jana. Král pozval nižší poddané na hostinu a do jídelny dal. postaviti veliký stůl, na němž byl zlatý pohár. Předvídalo se, že Jan v přestrojení se objeví, aby ukradl pohár. V okamžiku, když všichni pozvaní seděli u stolu, Jan, který skutečně byl přišel, náhle vykřikl: ,,Hoří! Hoří! Princezna hoří!" Ihned pozvaní jsouce polekáni hrnuli se clo pokoje princeznina, která však byla živa a zdráva a viděla Jana, jak krade pohár. Přiblížila se к němu a poznamenala jej křídou na zádech. Avšak Jan si toho všiml a poznamenal křídou všechny přítomné, strčiv pohár do kapsy jednomu faráři, který také byl přišel na hostinu. Král spatřiv jednoho člověka se značkou křídy na zádech, kázal jej zatknouti. Když však tento obhajoval svou nevinu, zatkli jiné osoby označené, až konečně zatkli a prohledávali všechen lid, protože všechen lid byl označen. Neprohlédli však faráře, který nazítří přinesl pohár králi, velice překvapenému. Nedoufaje již, že by se kdy zmocnil lstivého lupiče, král přísahal, že mu odpouští a činí z něj svého zetě. Tentokráte slovu svému dostál.

Jak viděti, obsahuje povídka česká episodu o princezně ve dvojí podobě: lupič klame pronásledovatele useknutou rukou i značkou. Vypravování o useknuté ruce nevyskytuje se v žádné jiné z versí evropských, nýbrž jest rysem povídek asijských. Viz nahoře str. 183 a 184. Okolnost ta byla jedním z důvodů theorie G. Parise, který připouštěl velmi starou různoběžnost mezi versemi evropskými a asijskými. Názor G. Hueta (1. c. str. 163), že nynější tvar varianty české mohl se pozměniti v době poměrně novější vlivem nějakého pramene asijského, nezdá se dosti pravděpodobným, zajisté nelze posunovati vliv ten snad do dob vpádu mongolského ve středověku.

Děj povídky od vpádu do pokladnice královy až po sňatek lupičův s dcerou královou jest stereotypním téměř ve všech versích evropských. Původně hrdiny byli stavitel a jeho syn. Zajímavo jest, že episoda známá z Herodota, kde princezna dává si vyprávěti od každého nejchytřejší a nej-povedenější lest a dle toho poznává zloděje, nevyskytuje se v žádné versi. Za ni všude nastupuje výjev, jak princezna toho, kdo s ní leží nebo tančí, označuje znamením. V povídkách západoevropských označení to se děje barvou černou, v české naproti tomu označuje princezna lupiče křídou.

Opíjení strážcův hlídajících mrtvolu oběti lupičovy jako v povídce české vyskytuje se i v galské, nizozemské, tyrolské, německé i v ruské, kdežto v Dolopathu lupič klamal 20 černých a 20 bílých strážců tím, že se oblékl po jedné straně černě, po druhé bíle.

Taktéž motiv o 12 sutanách kněžských, do nichž lupič přestrojí opilé strážce, vyskytuje se souhlasně s českou povídkou i v nizozemské, tyrolské, německé (J. W. Wolf, 1. c.) a v části i v Pecorone, kde jest řeč o 12 nosičích v kutnách mníšskych. Ve velko-bretoňské povídce (,,Le filon de Paris et le filon de Madrid" v Rev. d. trad. pop. 1895, str. 205) převléká lupič 30 vojáků střežících vystavěnou mrtvolu ve 30 mnichův. Také v bretónske versi (F. M..