str. 188
Luzel, Contes de Basse- Bretagne, III., str. 355), jsou vojáci opiti a přestrojeni za mnichy.
Za to však episoda o poháru skrytém v kapse farářově není v žádné jiné versi západoevropské, jenom v české. *) Ota Dubský
*
Николай В и н о г p а д о и ъ: Б'ЕЛОруссшй вертепъ. Его устройство. Описаше куколъ. Вертепная драма въ СмоленскЪ. Представлете въ Спаоъ-ДеменскЪ. Petrohrad, 1908. Zvláštní otisk z Izvěstí Otděl. rus. jaz., i slovesnosti sv. XIII., kn. 2. Stran 38.
Běloruský nebo ruský ,,vertep" vůbec není nic jiného než náboženské zabarvení obyčejného loutkového divadla. Vertep (původně značil jeskyni, v níž se Kristus narodil, pak jesle), jenž podle poslední rozpravy Vinogradova v Bělorusi dnes téměř úplně zanikl, byl dvojího druhu: První byl upraven jako přenosná skříň ve třech odděleních nad sebou (o dvou poschodích), rozdělená .na dvě části také i v kolmém směru od jedné poboční stěny ke druhé, druhý byl přenosná lavice, na níž byl připevněn kostelíček o třech dílech, ve shodě se třemi částmi vertepu podle sdělení E. R. Romanova, (БЪлоруссие тексты вер-тепнаго дЪйства, 1898). Vedle toho byl typ třetí, j akási kontaminace obou typů prvních, uložený v museu Imp. Akademie Nauk, nej bližší druhu maloruských vertepů, jež vyznačuje se též svou velikostí (vysoký 2 metry 43 cm., viz u Vinogradova tab. I.—III.). V prostřední části nalézaly se jesle s Jezulátkem, tak zv. ,,pěščera-vertep" (jeskyně-jesle) sloužící někdy za nebe, v dolní pak dvorek císaře Heroda, sloužící zároveň za dějiště země, kde po přehrání náboženské hry byly provozovány rozličné žertovné scény. Z toho důvodu možno považovat vertep za zvláštní odrůdu loutkového divadla, jen že zde scéna je upravena ve shodě s náboženským dějištěm, obdobně jako při kostelních hrách vánočních, provozovaných živými osobami. V upravení jeviště je pouze ten rozdíl, že v ruském vertepu je země, nebe a nejhořejší prázdná část jako kupole, v církevním vypravení pak bylo nebe, země a peklo, jež v rus. vertepu je naznačeno pouze dřevěnou rozšklebenou tlamou s vyceněnými zuby, kam čerti krále Heroda odvlekou. Podobné hry jesličkové se stejně upravenou scénou o dvou poschodích, provozovány byly i u nás na českém venkově' jak na př. vypravuje L. Quis ve svých „Vzpomínkách" (Praha 1902) o Čáslavi z let padesátých; i tu po provedení jesliček přidávány žertovné či satirické scény, jaké čteme ve spisku Vinogradova. Ostatně i Perete ve svém spise "Кукольный театръ па Руси" (Petrohrad 1895), jenž obsahuje dějiny ruského loutkového divadla hlavně ve stol. XVII. a XVIII., pojednává vedle her rázu světského také o hrách náboženských, zvláště o jesličkách. Tam také uvedena je celá příslušná literatura předmětu nejen domácí ale i cizí. České práce o loutkovém divadle doplňuje dr. Č. Zíbrt v Čes. lidu V., 467 n. Dalším příspěvkem k ruskému vertepu je spisek Vinogradova z r. 1906, pojednávající o velkoruském vertepu, kde také připojen je bibliografický přehled celé látky a konečně citovaný spisek o běloruském vertepu z r. 1908.
Autor podává tu především zprávu o běloruském vertepu a jeho dnešním zániku, dále popis jeľninského vertepu, darovaného do musea Akademie nauk, popisuje též zevrubně všechny loutky, většinou zhotovené ze dřeva, nestejně pečlivě vypravené, výšky 19 až 27 centimetrů, jichž je celkem 36' Všechny jsou vypraveny přiměřeně svému typu, podle toho ustrojeny a obar-
*) Ale jest to motiv v jiné látce velmi oblíbený a byl patrně z této látky sem přenesen, tak že shoda české verse s asijskými v tomto motivu může býti považována za nahodilou. Pozn. red.
