veny, dámy dokonce mají hlavičky porculánové na znamení jakési ušlechtilosti (Herodes má mimo to hlavu pohyblivou). Všechny loutky mohly pohybovat nohama i rukama, což dálo se pomocí hlavního silného drátu a drátků slabších. Jsou to dva andělé, tři carové- kouzelníci, (= svatí tři králové), car Irod, jeho vojín, dva pastýři, Ráchel, její dítě, kněz, smrt, satanáš, jeho bratranec a vnuk, a zvláštní strašlivá hlava samého satanáše, kteří všichni byli v jesličkové hře zaměstnáni; v zábavné části (na přidanou), vystupoval Anika-vojín na koni se smrtí a čerty, v jiné scéně stařec ze 12. st. a jeho syn, dále ženich Chochol a jeho nevěsta, jindy zase Antonín s kozou a jeho žena Antonicha, židé a policajt, cikaň s cikánkou a pod. Vinogradov podává též podle Dobrovolského popisu náčrtek scen smolenského vertepu a jeho rozdíly od vertepu jeľninského (str. 25 а 26), načež otiskuje hru o caru Irodovi a dvě žertovné scény o krásné Arišeňce, starci a švihákovi a Maksimkovi, jenž hledá v zimě hříbky, a jeho otci v lidovém nářečí. K tomu připojena je stručná poznámka o prostonárodní hře o Spas-Demensku, jež je jakousi obměnou hry o caru Herodesovi, a poznámky Dobrovolského o smolenském a jeľninském vertepu, К celému spisku připojeno je 17 tabulek s fotografiemi vertepu a příslušných loutek, čímž nejlépe znázorněno je čtenáři celé loutkové divadlo a jeho figury.

Nej zajímavější pro nás a nej důležitější je hra o Herodesovi. Podle záznamu Vinogradova hrála se tak ve Smoleńsku ještě před 30 lety po domech, ovšem s loutkami, jichž role hrály za scénou osoby živé za doprovodu chóru a hudby; hra začínala prý chvalozpěvem ,,Sláva na výsostech Bohu —", jejž prozpěvovali andělé okolo jesliček. V dolní části seděl na trůnu král Herodes, čekající na návrat sv. tří králů z Betléma; tito se však nevracejí a Herod rozuřený volá na svého vojína: „Вопнъмой, воинъ, | вониъ вооруженны | стань передъ мною | какъ листъ передъ | травою", | и слушай мои приказ англ.'' Zde začíná veršovaný záznam Vinogradova. Na volání Herodesovo vstoupí vojín, aby vyslechl ,,hrozné rozkazy". Herodes káže povraždit chlapečky betlémské, což se ihned stane, jediná Ráchel ukrývá svého synka. Herodes káže ji předvésti a před jejíma očima chlapečka zavraždit; Ráchel pláče, chór ji (za kulisami) utěšuje. V tom vchází poustevník a Herodesa varuje a napomíná, je však na rozkaz Herodův vojákem vyhnán a již blíží se smrt s kosou. Marně Herodes prosí o prodloužení života, smrt srubne mu hlavu a čerti tělo odvlekou s ďábelským chechtem do pekla. Chór naznačuje při tom syčením vření pekelné smoly. Zde hra končí.

Na první pohled je zřejmo, že je to zlomek, vlastně konec větší hry tříkrálové. Vidíme to již z toho, že pro tuto část projektováno je více loutek, jež však nevystupují: Dya andělé, dva pastýři a Svatí tři králové; jesle s Jezulátkem, P. Marií a sv. Josefem jsou ovšem na scéně (viz shora) a možno na základě toho celou hru skonstruovati, zvláště přihlédneme-li k jiným skladbám tříkrálovým. Hry tříkrálové tvoří část her vánočních vůbec a vyrostly na podkladě církevním ve Francii. Odtud dostaly se do ostatních západoevropských zemí, hlavně do Anglie a Německa, odkudž pronikly asi zároveň s hrami velkonočními i do Čech a k ostatním Slovanům. (Srv. otom Feřd. Menčík, Vánoční hry. Ruch VI., 1884, str. 550 a násl.) Úplná hra tříkrálová představovala 1. hru pastýřskou (na salaši i u jesliček), 2. scénu sv. tří králů s Herodem a 3. vraždu dětí betlémských s pláčem Rá-cheliným a konečným potrestáním Heroda. Hry tyto byly i v Čechách a na Moravě hojně oblíbeny a provozovány, ne však pomocí loutek, nýbrž skutečnými osobami, a byly to hlavně Jesuité, kteří tyto hry v XVI. stol. horlivě