podporovali a kdy dostaly se také do lidu obecného. Latinské partie byly vynechány a místo nich skládány prosté lidové verše, kteréžto hry udržely se částečně až do nedávna. Písemně zachováno je však poměrně velmi málo; ze XVII. stol. hra Václ. Kozmánka v rkp. Strahovském, otištěná u Ferd. Menčíka ve Vánočních hrách (Holešov 1894), záznamy o jiných hrách viz 1. c. v Ruchu, VL, 550 п., dále některé zaznamenány jsou u Fejfalíka, Volksschauspiele in Mähren (Olomouc, 1864) a v Bartošových Nových nár. písních mor. (Brno, 1882).*) V Čechách byly tyto hry hojné a velmi oblíbeny; některé podařilo se ještě zachytit a jsou otištěny v ,,Českém lidu". Tak podává Fr. Flos ve IV. ročníku podle starého rkp. hru z Přelouče ze zač. 19. stol. o „Příjezdu svatých tří králů do Betléma" (str. 127 п.), tamže na str. 128 a násl. otištěna, hra o třech králích", provozovaná ke konci 18. a zač. 19. stol. v Netolicích, dále v ročn. V., str. 137 n. uveřejňuje Jos. F. Král „Komedii o narození Pána Ježíše Krista, totiž o přijetí sv. tří králův a o smrti krále Herodesa", hranou ve Vamberce zač. 19. stol. a konečně v ročn. XI. na str. 121 n. otiskuje' K. Rozum hru o narození Páně a příchodu slavných sv. tří králů do Betléma, provozovanou v Soběslavi rovněž y i. pol. 19. stol. Všechny citované hry jsou veršované a většinou složeny od prostých, neučených lidí. Kromě první o „příjezdu sv. tří králů do Betléma" ostatní tři podávají znění hry úplné s nepatrnými varianty a shodují se, což je zajímavo, se zachovaným zlomkem hry Vino-gradovovy. Pro seznání celistvého rázu úplné hry tříkrálové uvedu stručný postup podle provedení netolického, jež je asi nejúplnější. Všichni účinkující zpívají nejdříve vánoční popěvek „Radostná novina", načež král Kašpar přednese jakýsi prolog a prosí o pozornost. (V soběslavské hře vystoupí místo toho prorok, jenž přeje posluchačům zdraví a resonuje obsah hry; vamberská hra má úvodní scénu s hospodářem, hausknechtem a syndikusem, u nichž prosí pak sv. Josef o přístřeší.) Dva pastýři leží na salaši a pozorují hvězdu; usnou, anděl je zbudí zpěvem „Gloria in excelsis deo" a oznámením o narození Kristově, při čemž je vybízí к cestě do Betléma. Pastýři jdou a obětují Ježíškovi P. Maria a sv. Josef děkují. Následuje intermezzo dvou čertů, umlouvajících se, že Krista zahubí a Heroda přemluví к vraždě nemluvňat. (Motiv ten úplně proveden ve hře soběslavské.) Na to jdou tři králové, stavují se u Heroda, slíbí mu, že se u něho zpět zastaví, anděl je varuje, načež oni skládají poklonu Jesulátku. Na rozkaz andělův svatá rodina se chystá к útěku. Herodes zatím marně čeká, zlobí se a volá služebníka, aby mu přivolal žida. Žid má mu vyjevit vše, co ví o Mesiášovi. Žid brebentí židovským žargonem (jako ve všech hrách ostatních), aby se král Ježíše nebál, ale je vyhozen. Herodes zuřivě káže nemluvňata povraždit; je vykonáno, a Ráchel na scéně naříká. Objevuje se smrt a čerti Heroda odnesou do pekla. Kašpar říká závěrečný vinš. — Celek protkán je žalmickými zpěvy, áriemi, jež zpívá chór jako ve hře ruské.

Z celé té hry zachycen je u Vinogradova pouze zlomek od hněvu Hero-desova. Není bez zajímavosti srovnat zlomek ten s citovanými hrami z „Českého lidu". V běloruské hře Herodes volí vojína, v českých služebníka, jen