Zarazily se do země dva kolíky, rozeklály se a do rozkolů zastrčila se p ř í č k a. U stavení, kde pobíhala drůbež, kteráž mohla plátno zne-čišťovati, bylo takového opatření třeba. Na velkých bělidlech nebylo drůbeže, také tam lidé stále hlídali, proto se kladlo plátno přímo na trávu. Natahováním na kolících dělal se v e j t a ž e k. Proto se musily kolíky pře-kládati.

Natažené plátno polévalo se za den tolikrát, kolikrát uschlo, pô týdnu se zahřívalo v pejchovce = pejchovně, na Člupku čepový škopek řečené, poněvadž byla dole trubka s čepem na vypouštění vody. Při prvních záhřevech prokládali plátno popelem Navrch dali záhřivku (plachtu), na kterouž dali popel a lili vřelou vodu jako v Kozlově, pokud se plátno nezalilo. Tak se nechalo do rána. Ráno vytáhli z pejchovky čep a 1 u h slili, opět ohřáli a tak 2—3krát na plátno lili. Konečně se luh hustě do hnědá zbarvený vylil, plátno se v čisté vodě ve škopku vydupalo, v potoce (v řece) vymáchalo a zase na kolíky pověsilo. Vše toto se opakovalo potud, dokud nebylo dosti bílé.

V Říčkách měl sedlák Šponar bělidlo pro lidi v Klopotech u řeky Orhce. Hospodyně však si bílily též doma samy. Plátno se nejprve asi 2 dni močilo, pak se rozdělalo na drn, potom se asi šestkrát polilo, načež zabalené v záhřivce narovnalo se do pe j chovný. Na vrch položila se popelka, na ni nasypalo se popela a ten se vařící vodou poléval. Ta se pak vypustila a ohřátá znova nalévala. Takových" z á p a ř к ů udělalo se asi 12. Když se vybílilo plátno, vypralo se, osušilo a dalo do mandle. —

Plátno bílené na trh se odměřilo, aby byl náležitý kus (kopa nebo po-louch), výtažek se odstřihl a použil za dar nebo za přidánek (v hospodářství). U kopy obnášel loket nebo dva a hodil se na zástěry a p.

Hospodyně, které si dávaly plátno někam bíliti, dělaly si na konci znamení, aby jim výtažek nemohl býti odstřižen.

Ze zápisků zmíněné paní Pavlíny Dařílkové z Č. Třebové dovídáme se, kolik se platilo od bílení. Psala:

„R. 1866. Půl dlouhé kopy, od vybílení v Přívratě i zl. 40 kr.

,. Od vybílení kopy (celé) v Přívratě 2 zl. 40 kr. R. 1869. Od bílení 80 krátkých loket tenkého plátna v Dl. Třebové u Venclů na Pustině 2 zl. 70 kr. r. č."

Nesvedomití běliči pomáhali si vápnem. Vápno uhasili a ustalou vodu vápennou lili do džberu na plátno. Vápenným louhem se arci brzy vybílilo, ale z p r u d i 1 o se tak, že se záhy rozsypalo.

Bílila se též příze, zvláště na kanafasy а к pletení punčoch. To však se v pozdější době málo dělo po domácku, nýbrž se dávala do továrních bělidel. K tomu cíli sešila se pradena po dvou к sobě a za znamení přišil se ústřižek kanafasu, na nějž v bělidle vyrazili cejch (známku).

Před časy bílilo se též plátno culkové.

V České Třebové bylo na culkovinu jediné bělidlo a to bylo obecní. Prostíralo se od obecní pazderny (u pivováru) přes pozemky nynější dráhy podle potoka dolů. Obec pronajímala je od nepamětných let běličům. V prvé polovici 19. stol. měl je najaté Antonín Hýbl a to byl poslední na něm bělič. Povýš, kde nyní běží koleje dráhy, stálo kotlisko, dřevěná to bouda malých