vinutých válců pod mandl a vůbec řídí všecku práci. Podložil-li, volá na točíce hop! aby přesmekl kl ku. Nadržovač má na starosti rozvinování balíků, provádí začátek kusu sloupky v k o z e blíže vrat stojící a donese jej navinovači. Zároveň má dohled к tahounovi.

Válce se podkládají od prostředka. Dojde-li válec až na konec mandlu, svědčí to o bedlivosti mandlířově. Při podkládání nahýbá se škatule na líhy a tu třeba míti pozor, aby nespadla. Kroutí-li se válec a nejde přímo po tabuli/musí se potlouci, t. j. palicí se narovná. Tahoun musí zvolna brati, sice urazí palce, a ponenáhlu se zastavovati, aby ho ruka neudeřila.

Celý postup piá:e byl takovýto:

Když př vezli zboží к mandl , složil je pod přístřeší. Pak je rozdělávali a na špringlatech kropil. Šprnglata bylo lešeníčko o 4 nohách, podobné krátkému a š rokému žebříku. Krop la se čistá voda březovým pometýlkem. Pokropené se opět slož lo a odneslo do zadní komory, kde se vyrovnalo na hranici a nechalo 24 hodin p a ř i t i. Pakli za mrazu ztuhlo, zatopilo se v kamínkách k tomu cíli tam postavených.

К mandlování navinovalo se a nechalo přejiti pěkné zboží třikráte, rubky jen dvakráte. Všecko vůbec navinulo se nejprv na ši r о к o či na ostro. Od tkalce přišlo, jak známo, přeloženo, nyní se dalo na válec jednoduše. Když bylo přešlé, stáhlo se, uložilo zatímně do komory, až by byla celá partie hotova; pak se navinovalo na úzko (složené), hřbetovalo se. U rubků toto dvojí stačilo. Pěkné zboží se bralo na ostro dvakrát. Zboží rozlož lo se jednoduše, oba kraje pak se pře-hrnuly dovnitř, až se setkaly, a takto se dalo přejiti; zostřilosekvůli krajům. Po druhé navinulo se na šroko a potřetí se ohřbetovalo.

Poté se zboží opatrně stáhlo a pečlivě skládalo po listech na tabuli. Na pěkném složení mnoho záleží, úhlednost zboží tím získá. Proto mandlíř kladl 1 sty v stejné délce na sebe. L sty se pak skul ly v balík. Složený takto polouch se velkými jehlami motouzem navlhčeným seš'l a do horní komory ulož 1. Drobné míšky peněžní se nenavíjely, jen v hromádkách po tabuli rozlož ly a válcem přešly. Mandlovalo se též prádlo lidem, nebylo-li jinak na plno.

Za rubek platilo se v druhé polovici 19. stol. od poloucha 7 kr., od jemného, tř krát přešlého plátna 10 kr., od pytlů dle jakosti. A sice od 100 velkých pytlů dalo se 25 kr. až 1 zl., od drobných peněžních míšků 60 kr. za 1000.

V přítomné době jest v Č. Třebové, jak praveno, jediný mandl, náležející barvíři panu Standovi. Válí se na něm i pro tkalce.

Nemalý užitek z pěstování lnu přinášel olej, jehož se v tehdejší domácnosti hojně užívalo; svítilo se jím a za čerstva i mastilo. Olejen bylo pořídku. Většinou nacházely se při statcích, zřídka jako samostatná žvnost. Olej níci-sedláci požívali pro-zámožnost doma v obci i ve vůkolí značné vážnosti.

V České Třebové byla olejna Gabryšova v nynější ulici Chori-nově. Když ta roku 1820 vyhořela, žádná již v místě nevznikla a na olej chodili do vsí. Nejbližší byla v Kozlově.