Nejslavnější odpusty v celé stolici spišské bývají mariánské odpusty v Levoči o mariánských svátcích. Jsou to pravé národní svátky a lidová shromáždění, na nichž bývá 15.000—20.000 lidí ze všech stran Spiše a i ze Šáryše. Vědomí národní spolunáležitosti se těmito odpusty velmi posiluje. Na nich se káže vždy slovensky a jest pro národopisce nesmírně zajímavo různé kroje i řeči pozorovati. Odpust jmenuje se dle toho, že lidé na pout přišlí jdou téměř vesměs к zpovědi. Evangelíci slovenští mají také církevní slavnost na památku založení chrámu, ale nazývají ji „hody", jelikož nejdou к zpovědi.

Podíváme se tedy, jak vypadá slovenský odpust a to do středu stolice Abaujské, do Košic, města s 50.000 obyvateli, které jest sice dnes většinou maďarské, ale má okolí ryze slovenské.

Musíme se rozloučiti s Hnilcem, v lesích a horách zapadlým, i s milým a sdílným panem-farářem. Časně ráno, sotva že slunce v těsném údolí hni-leckém trochu nad lesy vyšlo — poněvadž je daleko do Iglova к dráze — ubírám se již po lesní silnici vzhůru na Grajnár. Minuv křiž na temeni jeho dám se přímo starou cestou dále. Zde v upomínku na šíré lesy a život jejich popřáno mi bylo viděti jejich ne právě příjemné obyvatele —■ divoké kance — kteří patrně kroky mými z ranního sna byli vyrušeni a divoce frkajíce hnali se přes cestu. Jak mi asi bylo, snadno si lze pomysliti. Byl jsem již hodinu na cestě a dosud jsem nepotkal ani človíčka a já sám v těch rozsáhlých lesích s půdou bažinatou ... To jsou rozkoše pěšího cestování po Slovensku našimi turisty dosud nedoceněné.

Na náměstí před dominikánským kostelem v Košicích bylo v první neděli srpnovou (po sv. Dominiku) r. 1906 živo. Jeť zde pouť a na tu přicházejí sem lidé z blízkých i odlehlejších vesnic. Ano přišlo sem i několik venkovanů až ze stolice šaryšské od města Prešova, kteří přenocovali a obědvali u svého krajana J. S., výborného to buditele lidu šaryšského, v ulici Karpatské. S nimi po obědě se podíváme na slavnost poutní čili po slovensku „odpust". Prostora před dominikánským kostelem jest plna lidí, kteří procházejí se tu mezi několika boudami se zbožím cukrářským a jiným. Jsou zde zastoupeny svými kroji všecky slovenské vesnice abaujské z okolí košického, kroje většinou světlé jak u mužských i u ženských. U mužských krojů skoro napořád vidíš šedivé soukenné kabanice a nohavice přiléhavé, více nebo méně zdobené a do vysokých bot zastrčené. Od slovenských těch krojů mužských velmi se odlišuje tmavý kroj maďarský z vesnice Nadidy (Velké Idy), sestávající z bílé košile, černé vesty, bílých řasnatých a dole roztřepených nohavic, přes něž měli všichni modrou zástěru a z vysokých bot. Nej krásnější ze všech slovenských krojů, zde zastoupených a ze všech krojů východoslovenských vůbec jest bez odporu kroj Slováků z dědiny Myslavy, asi 1 hod. západně od Košic vzdálené.

U jedné boudy stojí skupina žen a děvčat myslavských. Pojďme, abychom si jich kroje mohli povšimnouti. Hlavní částí oděvu jest „k a-bat", totiž sukně „reformní", na ramenech zavěšená, u děvčat bílá, u žen černá, nahoře zlatými pruhy cik-cak přišitými ozdobená. Tento kabát jest v pasu к tělu připevněn červeným vlněným „pasem", tak že se zdá, že ži-vůtek („vist") a sukně jsou zvláště. Pod kabátem vyčnívá bílé „oplečko"