se širokými rukávci bez vyšívaní. Za'to krásným vyšívaním zdobeny jsou „šorce" (zástěry) z předu na sukni na pásu pomoci širokých vyšívaných „paňtliků" připevněné. Šorce jsou buď vyšívané, obyčejně na řídké kon-gressové látce s motivy krásneho slovenského ornamentu jelínkového a kohoutkového nebo i s rostlinnými motivy, na př. dubu a j. Některé mají opět „šorce tkáte" (tkané), domácí to výrobek z bílého tkaniva, zdobeného červenými vetkanými vzory. Při předení lnu používají „k u d z e 1 ů", krásně kovanými ozdobami vybitých, jaký jeden koupil jsem pro Národopisné Museum.

Ptáme se těchto děvčat, zdali by prodali takovéto šorce. Dají se s námi bez ostychu do hovoru..Je viděti, že častý styk jejich s městským obyvatelstvem košickým setřel s nich nedůvěru a ostýchavost, na jiných stranách u slovenského lidu tak známou. Ptají se nás sice, nač je potřebujeme, ale zvěděvše, že se nám líbí a že bychom je rádi získali pro Národopisné Museum v Praze, vyzvaly nás, abychom počkali na konec pobožnosti a šli pak s nimi do Myslavy tam doma, že nám prodají. Ujednali jsme tak s Kirchnerovými, známými vzpomenutého přítele J. S. Mladá žena Kirchnerova s kvetoucími tvářemi jako „dzevčica" vypadá, ale má v ruce klobouk, neklamné to znamení, že je vdaná, jelikož opatruje klobouk svému muži, který v kostele drží korouhev. Kostel jest totiž tak nabit, že nestačí všechen lid pojmouti i musila proto valná část zůstati venku. Proto po požehnání vychází kněžstvo z kostela v průvodu a udílí shromážděnému lidu svátostí požehnání. Asi к 5. hodině byla pobožnost skončena, i seřadil se zástup Myslavanů na zpáteční cestu к domovu za svými korouhvemi. Mladí mužové myslavští, nesoucí korouhve, mají rovněž pěkný kroj: široké řasnaté bílé nohavice, dole nad vysokými botami roztřepené, bílou košili nevyšívanou a na ní „vist" z modrého sukna světlého, v zadu pěkně zlatem vyšívaný v různé ozdoby tvaru tulipánu a jablíček i jiných rostlin. Myslavané za zpěvu svých nábožných písní, které se vyznačují vesměs rychlým tempem, ubírali se do svého „vasalu" (vesnice). Cesta do Myslavy je velmi bídná —■ pouhá to polní cesta — a jelikož bylo právě po dešti, nebylo o bláto nouze.

Přezpívá vše vždy asi 5 slok písně, vystřídali zpěv modlitbou „Otčenáše", který se takto modlili:

„Otče naš, který ši na nebe, pošvec se meno tvojo, pridz ku nam kralovstvo tvojo, budze tvoja svata vola, jako v nebe, tak i na žemi, hieb naš vezdejší daj nam dňeš a odpušč nam našo viny, jako i my odpuščame našim vinnikom a ňeuvodz nas u pokušeni, ale zbav nas od zlého. Amen."

V písni vzývali Myslavané jmenovitě sv. Dominika a sv. Floriána za ochranu proti ohni. Pěknou melodií vynikala zvláště jedna píseň mariánská „Hvězdo jasna Maria!", kterou jsem si také poznačil a podávám zde její nápěv:

Byl už večer, když došli jsme do Myslavy. Pobožnost skončili poutníci v kostelíku, který stojí na návsi, kde odložili také korouhve. Hned u kostela