str. 215
vzal zo śebu do svojho palácu královského a že ho tam budze trimac. Tak ono s nym ijšlo a on ho tam vychoval.
Vypravovala: Josefina Šmelko v Hnilci, ve Spiši 3. srpna 1906.
*
Poznámka : Typická verse povídky o Sněhurce lépe vypravovaná, než verse, kterou podle vypravování téže ženy zapsal Št Mišík, Čas. mus. slov. spol. XII., 55; v té podruhé přinesla matka děvčeti hrušku, která měla stejný účinek jako poprvé jablko. V obou těchto versích jest lépe zachována látka naše než v jiné spišské v knize Czambelově Slovenská reč 229, 122 a maloruské ze Spiše ve sbírce Hnatjukově Етногр. Збгрник IV., 114. Mnohem více se srovnávají s Grimmovou versí К. M. č. 3. Srv. mé poznámky ИзвЪслчя отд. рус. яз. XII., kn. 3., str. 374. J.P.
a
2. Ako śe stal zo" sedláka farár. (Z Hnilce.)
Tak bul jeden bohatý śedlak a ukrutne śe mu farárski stav páčil. Tak on ijšol ku farárovi a rehtorovi, že či bi ho nenaučili za farára, že bi on im všicko svoje bohatstvo za to dal. Ten farár nemal volu, ale rehtor scel, bo śe lakomil na jeho majętność. A rehtor na telo donesol farára, že ho učili. Tak mu priślubili, že ony ho nauča a ho do času učili. Ale už potym zunuli. Farár s rehtorom śe dohvarali, že čo maju s tym človekom robíc, že ony takého starého človeka už nenauča, že čo se ony s nym budu trapie.
Tak povedal rehtor farárovi: „Znaju čo, pan farár, nech ony daju temu človekovi dajakú starú reverendu i starú knyžku a mu po vjeme, že on už je farár hotovi, že bi teraz už ijšol do sveta službu sebe shanac!" A tak še stalo. Tak on śe pobral, vzal knyžku pod pazuchu a pojšol. Prijšol do jednej dzedziny. Tam išli dzeci do školi. A ho stretli. Tak mu všicke ruku bozkali. Tak on śe barz zveličil, že už on je preci farár, že mu všicke dzeci ruku bozkajú, že ho preci ten farár s tym rehtorom dobre vyučili. Tak potym bul večar a on ijšol na faru na noc a ten farár dal mu poelivose, jak farárovi śe prináleží, bo ši myslel, že to opravdyvi farár. A mu povedal večar: „Tak znaju čo, ked ony tak zdaleka sem prijšli, možu rano mac kázeň ony!" Tak on śe ukrutne staral celu noc a sebe myslel, co on na tej kázni povje. Ale on len ši namyslel, jak prijšol na tu kázeň ■— tak jim začal rozpravjac: „Vi sce zavislive a hamišne — jedno druhému zavidzice a śe klamece! A to te ludze śe tak dohvarali, že ten farár pravdu ma. Tak už ale potym neznal, čo mal hvarec a tak povedal tak: „Pratajce śe z teho koscela, bo vi śe tu všicke prepadnece a ja s vami." Tak ludze všicke poucekali von a on za nyma prijšol na faru a povedal farárovi, že čo on takich hlupich ludzi ma, že všicke z koscela poucekali a že on t jež musel isc von, bo všicke ucekli het. Tak śe ten farár hanbil, že čo te ludze ši myśleli, že ucekli z koscela od cudzeho farára? Tak se mu potym dal ňaobedovac jak farárovi a ho vyprevadzil.
A farár pojšol dalej z tej dzedziny a prijšol potym do jedného mesta. A v tym mešce prijšol do jedného hotelu na noc a śe pital, čo tam nového? Tak mu tam povedali, že královi sobášny perscen skapal, tak že kto bi mu ho vinajšol, že bi mu dobre zapłacili. A on povedal, že on je taki farár a ma
|
