str. 2
taku knyžku, že on z tej knyžki všicko zna, a prečíta, čo komu zkapea čo se stane.
Tak potym išli povjesc do teho krala, že tam jest taki farár, čo ma taku knyžku, že z tej knyžki všicko zna, čo śe stane alebo ked dakemu dačo zkape. Tak ho doraz dali došikovac a ho dali do jednej hiži samého posadzie a mu prikrili stol a mu dali dobru večeru prihotovic. A on v tej hiži še ukrutne bal, že čo on len zrobi teraz, že on any z tej knyžki čitac nezná?!
A ten perscen ukradla čeladz, kuharka, inaš, frajcimirka. Tak potym samoperše jedlo donesol mu inaš. A on ši tak rahoval: „Už mam jedno" — a ten prindze už zapáleny von a hvari: „Už ten isce nas teraz zjavi, že mi sme ten perscen ukvarili." Tak tote troj o śe barz zlekli.
i i A potym hvarela frajcimirka: „Teraz pujdzem ja, čo povje?" A on pověda: „Už mam druhé." Tdta še barz zlekla, ledvo vonka od strahu vynšla ku tamtym. Jak vynšla von, tak povedala: „Už mi sme všicke trojo neščeá-live, už nas teraz daju zmarnyc." A kuharka povedala: „Teraz pujdzem ja. Uvidzim,, čo povje. A budzem ho barz pitac, že bi nas nezjavil." Jak ona dnuka prijšla, tak povedal: „Už mam trece" (bo mu trece jedlo prišlo). A ona se ešči storazi horšje zlekla, jak tamte dvoj o, bo še hanbila, že bila taka verná kuharka. Tak ho barz pekne pitala, že bi on jich nevijavil, že ony mu dobre za to zapłacą. Tak on jej priślubil, že ich nezjaví, že bi len perscen mu dali. A pital śe potym, či nemajú daku hadzinu, že či nemajú pulky (morky)? Ona mu hvarela, vera, že maju. Tak jej rozkázal, že bi mu jednu do hiži přinesli. A ked mu donesli, tak ten perscen totej pulke do gagora štúril. A potym ju poznačil, že bi ju na rano poznal. Tak ju potym odnesli medzi tamtych.
Rano, jak kral vstanul, poslal ho zavolac, že či už zna, kdze ten perscen? A on hvarel, že zna a śe pital, či nemajú daku hadzinu, pulky, kury, husy? A kral odpověděl, že vera maju. Tak kázal všicko na dvor popuščac, že im ukáže, ktera pulka toten perscen sožrela. Tak ony popuščali tu hadzinu všicku na dvor a on na totu pulku doraz ukázal, že tota ma perscen sožrety, že bi ju ułapili a dali zarezac. Tak ony ju doraz zarezali a mala ten perscen v gágore. Tak mu kral za to barz velo peneži dal, čo any nemohol odnese, čo sebe musel voz najac a peneži dac domu odvjesc. A bul potym ešči bohatší, jako pred tym bul. Jeho žena śe radovala, že preci len ši to dobre zrobil, že ši tak vimislel, že nemušil cežko robie a dužo peneži sebe zarobil.
*
Poznámka: Poněkud pokažená verse rozšířené povídky o „Doktoru Vševědovi". Jen částečně jest podobná polská verse ze spišské stolice, Mater, antropol-archeol. VI., odd. 2., str. 137, č. 5. Tu však zpustlý mnich oblékl do kněžských šatů sedláka, když ho byl opil. Scénu v kostele vypravuje na konci, poněkud změněnou, ale také ji pokazil, třebas menší měrou než výpravovatel hnilecký: bouchl totiž tak do kazatelnice, že sletěla i s ním na zem. Lépe v některých versích domnělý kněz křičí na lid v kostele shromážděný, aby se útěkem spasil, že se strop boří а р., a skutečně zachránil tak lid před pohromou. Srv. můj článek ve Wisłę XL, str. 305. Hnilecký výpravo vatel uvedl tuto episodu hned na počátku: i tu domnelý kněz hromoval, a lid vystrašil, že utekl z kostela, ale zapomněl zcela, že katastrofa skutečně se stala a lid útěkem se zachránil. J.P.–a.
|
|
