str. 2
a jak on to počul tak ijšol panovi rozpravjac. A pan \.umu nescel any veric. Ta poslal zas kočiša a ten mu tak isto tež povedal. Ale on ani tomu neveril. Ijšol sam pod ten oblok sluhac.
Potym on už to tež tak čul, že on tak rozpravjal. Tak śe zaradoval a lecel ku koči a kázal kočišovi, že bi barz ucekal, jak najhorší može ku domu. Jak prišli domu, tak ona śe zlekla, bo myslela, že to už ten po ňu idze. Ale doraz prilecel ten pan ku nej. Ta jej povedal, že by śe nebála, že jak pridze a budze śe jej pitac, jak on śe vola, ta že bi mu povedala, že on se vola Klingač Martyn. Tak on hned prilecel so zlatým fúrikom — scena śe mu otvorila a potym śe jej pital: „Haničko moja, jak śe volám?" A ona mu povedala: „Klingač Martyn!" Jak ona mu to povedala, on priam čapku o žem ručil — scena śe mu otvorila a on ucekal hec. Scena śe vecej neporichtovala, ale ostala pobořena. Potym pan prijšol ku Haničke opatrec a najšol hu tam. Tak śe barz radoval, že hu preci vymohol od teho človeka, bo to bol čert!*
Poznámka: Verse více méně shodná s povídkou ze Zvolenská, vypravovanou od B. Němcové, Slov. poh. a pověsti č. 13 a s versí z Krakován, zapsanou od V. Tille, Národopis. Věstník IL, 232, č. 2. Této jest hnilecká verse bližší, že jméno nesdělil mladé paní jakýsi záhadný žebráček, než že je vyslídí její manžel sám, v hnilecké versi ještě ovšem pomocí sluhovou. Jméno pak „čertovo" zní málem stejně „Klingač Martyn", u Němcové Kinkaš Martinko, u Tille Martinko Klimdaš. J.P.–a.
4. Zbujnik (Z Němcovec u Kapušan v Šaryši.)
Bul jeaen chudobný šustr. Mal troch sinoch a němah ich nijakim'způsobem chovac. Ale bul u grofa na komencii. Ta śe skaržul grófovi, že jak ich ma chovac? A grof mu povedal, že bi ich poslal do lesa. A chtori jake drevo priněše, že bi ich za to dal učic. Jeden prinis prut a „ten" poda, „budze juhas." Druhy prinis falat dreva a „ten" poda, „budze kolesar." A treci prinis taki bongou a „ten budze zbujnik." Za teho zbůjníka śe učil za dvanast roki.
O dvanast roki prijšol nazad do grofa tam, kdze jeho ojcec bul. Ta še ho pital grof, či zna dobre kradnúc. A on podal, že zna dobre. Grof mal takého zlého psa a povedal, že ked teho psa ukradne, že dostane dva sto zlaty a ked ně, tak je o hlavu meňši. A ojcec plakal, že on ten sin to nemôže zrobić, bo jaki zbujnik bul, toten pes bul mocno zly, že to němože zrobić. A on vzal taki velki mech. A na kapure (vratech) bola dzira. A nastavil ten mech ku tej dzire a udeřil po tej kapure. Ta pes skočiu do mecha. Na rano še grof pita teho starého оса, že co robi sin? A on poda: „Ma roboty, bd še sam cisty i psa karmi." A grof pověda: „No dobre, naj pridze!" Tu jak prijšol, tak mu dal dva sto zlaty.
A teraz pověda: „Mam takého koňa šedlaveho, co še na něm nošim, tak ked ho neukradneš, ta ši o hlavu meňši!"
A grof mal sluhoch, ta všickich na vartu dal ku temu koňovi a jedného na koňa, co na koňovi šedzel. A ten zbujnik vzal šebe jedného šomara a za^ přehnul ho do vožika a še oblík do žadouskich*) šmat. A vzal ši do jednej
*) Polonism = džadovských, t. j. žebráckých.
|
