flaški palenki takej, co se z něj napil, ta musel spac. A tam pri dvure bula taka ježir (mlaka) a nahnal teho šomara i s vožikem tam do tej mlaki a křičel, že chto v Boha veri, nach ho idze ratovac! A tote sluhove čuli, ta ho išli ra-tovac, bo podali, že škoda chudobného, že bi ta zahinul. A jak ho vipchali, ta še pital, že bi ho vzali tam do dvora na noc. A jak už ta prišol do dvora, ta poda: „Nemam varn co dac, bom chudobný, lem tu mam kus palenki, ta še z tej palenki ponapijajce!" A oni še ponapijali a všicke polehali špac

i ten na koňovi usnul. A on vzal ho z teho koňa a ho zoblik do hola a položil ho na druka (oj) šedzec a porvisla mu uvádzal na druk a dal mu do ruki, co tak trimal, jako keď bi na koňovi šedzel. Ta koňa vzal a pošol do domu. A grof rano pridze do maštalni — každý sebe spal. A ten na drakovi sebe šedzel holi. A grof vzal korbáč a ta ho vipasal po chribce. A ten křičel: „Di!" na teho druka.

A tak grof povedal temu zbujnikovi: „No dobre znaš kradnúc! Tu maš tri sto zlaty! A teraz keď neukradneš popa i s popaďu, tak budzeš o hlavu menši!"

A on še staral, ako že ho može ukradnúc. A on še vzal hybaj na jarek a nalapal rakoch a každému kupil švičku a dal mu (rakovi) ji mezi klišče a pujščil ho na koj seil. A sam pošol ku zvonu, ta zazvonil a kojscelnik prijšol a cez kličovu dzirku patril, že co v kojscele. A on křičel: „Ja som anděl, posiany z něba pope i s popaďu po těba!" Kojscelnik prijšol ku popovi a poda: „Pan prevelebny, naj še beru, bo už prijšol po nich anděl a idu do něba! V kojscele puno dušičkoch a každá ma švičečku v ruce."

A pop i s popaďu prijšol. Ta poda ten zbujnik: „Naj še zoblečú, pan prevelebny, lebo do něba něchodza oblečena." A vzal ich do takého velkého mecha a cahal ich za šebu po takich velkich kameňoch a jak už ijšol do grofa

hore garadičami (schody) a jak prijšol na prvu garadiču, ta s popem treslo a on kriči z mecha: „Ta dze ще?"

A zbujnik poda: „Cicho! Bo už idzeme ku očijscu!" A grof velku hoj-scinu vtedy založil a privid bandu, co hrali. A on ich ten zbujnik caha za šebu. A zajs nim dirglo, ako šol dolu prez garadiče. Tu pop poda: „Kdze me?" A zbujnik poda: „Cicho! Bo už idzeme do něba!" A pop pověda: „Pravda, bo už anděloch čuc hrac a trubic!"(A to boli muzikanti, chtere u grofa na hojscine hrali.) Jak vijšol na verch do grofa, do kaštyla, rozvázal mech a ich pujščil obi dvojoch z mecha. Hole buli oba dvojo. A dal mu grof pejc sto zlaty a podzel mu, že bi išol kraj švet, bo bi ho za všicke j chudobi rozsipal. ■—*)

Vypravoval Michal Horvát, krejčí, 9. srpna 1906.

*

Poznámka: Dosti obyčejná verse rozšířené povídky o mistrném zloději, srv. Kubín, Kladské povídky L, 44, č. 19. Pán sám žádá na zloději, jen dva kousky aby provedl; první ukradení psa jest dosti vzácné. Podobně ukradl učený zloděj hned tři psy ve versi polské z horního Slezska, Malinowski IL, 129. Třetí úkol, ukrásti plachtu zpod paní aneb panin prsten, byl zde zapomenut. Závěrečný motiv nemá zvláštních rysů, leda že ovšem