LITERATURA.

Arnold van G e n n e p:~i Religions, moeurs et legendes. Essais d'ethnographie et de linguistique. Paris 1908. 3 fr. 50. p. 318.

Kniha tato rozdělena jest ve tři části (1—164). První část obsahuje stati obsahu folkloristického (na př.: ,,la ceinture de ľéglise", t. j. o železném pásu kostelním, lučina sine concubitu: o pohádkách, kde žena, pojedši kousek ryby neb čehokoliv jiného, porodí bez soulože; o rybě jako symbolu víry křesťanské, o Polyfémovi, o legendách o svatých a't. d.), které jsou vlastně samostatnými kritikami různých děl a pojednání o dotyčném předmětu. Druhá část (165—248) jest obsahu ethnografického; zde autor hlavně se stanoviska praxe kolonisační snaží se upozorniti na důležitost ethnografie při kolonisaci. V prvé stati nadepsané „La Situation internationale des études ethnographiques" stopuje autor v jednotlivých státech rozvoj a pokrok ve výzkumech a studiích ethnografických a tu poznamenává, že nejvíce o studia tohoto oboru postaráno jest ve Spojených státech amerických, nejméně pak ve Francii, která stojí až za Rakouskem, jež žádných kolonií nemá. Trpce stěžuje si na indolenci a neochotu kolonisačních úřadů francouzských. V druhém článku „Climat, migrations de peuples et civilisations" zabývá se otázkou, že geografie nemá býti vědou jen deskriptívni, ale i explikativní. Třetí článek jedná o zhoubném vlivu civilisace na domorodce a klade za odstrašující příklad černošskou republiku Liberii; ve čtvrtém článku přetřásá se otázka o vzniku státu a konečně v pátém pak sdílí názor Woltmannův, že renaissance italská jest dílem jednotlivců a skupin původu germánského; dokazuje to Woltmann ze jmen rodin šlechtických, básníků, umělců, z fysio-gnomie a, anthropologie, která ukazuje na rasu evropskou blízkou rase germánské.

Třetí část nemá významu pro národopis ani pro naše filology, neboť obsahuje stati, které se týkají jazykozpytu různých divokých národů.

*

Max Höfler: Volksmedizinische Botanik der Germanen. V Blůmlově sbírce Quellen und Forschungen zur deutschen Volkskunde, sv. V. Nákl. Dra R. Ludwiga ve Vídni, str. 124.

Německá lidověda se'rok co rok prohlubuje a rozprostraňuje díly, věnovanými podrobnostem jednotlivých oborů lidopisných. Také ta to nová kniha Höflerova jest toho výmluvným dokladem. Botanikou lidově lékařskou spisovatel myslí především rostliny, na kterých se zakládá lidové-léčitelství rostlinné; ale, jak uvidíme, neobmezuje se jenom na rostliny, ke kterým se lid obrací o pomoc léčivou, nýbrž přibírá také některé rostliny, kterých kdysi bylo užíváno na př. za potravu, z nichž dobýván nápoj a p. Výběr rostlin, kterými se autor zabývá, a pořad, ve kterém je probírá, neřídí se vědeckou systematikou botanickou, o které lid arci ničeho neví. Autor je přesvědčen, že nejen staří Germáni, ale i kterýkoli národ nejprve vyhledával z rostlinstva stromy, keře a byliny, které mu jakýmkoli způsobem poskytovaly potravy. Těm tedy nejdříve věnuje pozornost, zkoumaje ovšem zároveň, jak a v čem bylo zmíněných rostlin užíváno také pověrečně, zejména jaká léčiva z nich byla brána. Léčivé byliny a koření (také toto naše slovo