že jí dostane Jan". Právem připomíná na uv. m. prof. Č. Zíbrt, že „smíme snad ve styk s touto narážkou uvozovati lidovou píseň známou v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku (děvče jde pro vodu, pán rozbije jí džbán" atd.).

@-----------------

I. Lidová rčení. Chalupa, že by ji na trakách odnes. — Má hladu jako mlynárova slepice. — Neposedný jako voda v nůši. — Má polí, že by to pr . . . . zašed. — Diví se jako koza smrti. — Když se dobře nají: to je dušička jako v peřinkách. — Když má něco po jídle zbyti: než se to má zkazit, ať se kůže natáhne. — Nastane-li na podzim chladno, říkají: to se jelen uchc . . do vody. — Když se někomu dělá pleš: ten je sv. Petru dlužen za ryby. — Votevřela Sem vokna, a ten studený vzduch tah se jako niti seknicí. — Starším vdaným ženám říká se — ale jen hromadně — „báby".

II. Několik pověr.*) Když mají šišky masopust, mají lidé půst (t. j. když se urodí hodně smrkových šišek).

Uzel, jímž je povříslo zavázáno, nesmí se přeseknout ani spálit; v tom uzlu je zakletá dušička; a když se rozváže, tak se duše vysvobodí.

Když se skrojí pata u pecnu, nesmí se dát celá jednomu člověku; potom by moh uhranout.

Bolení v krku zaženeme, ovineme-li si kolem krku teplou ženskou punčochu, právě s nohy staženou. (Osvědčený prostředek staré Mrskošky.)

Když se zujou boty, nemají se postavit к sobě tak, jak se na noze nosí, nýbrž přehodit, ale špičkami do předu (aby nohy nebrněly).

Jde-li bába к porodu, musí mít růženec, nemá-li, je to zlé znamení.

Při narození dítěte má být na stole bochník, aby bylo hospodárné.

Novorozenému má se dát košilka ze „starého", aby netrhalo.

Když má dítě (novorozeně) jiti do vody, dává mu Janotka **) 3 kapky vody do huby, aby dobře spalo.

Jak léčila Janotka průtrž:

Vyhlídla si mladý doubek, ■ rozštípla ho a před východem slunce dítě rozštěpem protáhla. To však se mohlo jen tehdy dělat, když šel měsíček dolů. Třikrát se procedura opakovala. Na cestě se modlila a nikoho nesměla pozdravit. Srůstal-li doubek, bylo to dobré znamení, že průtrž zaroste a že se podaří následující léčení: Namočila konopné pradeno v teplé vodě a jím křížem zatlačovala zpět vysypaná střeva, dokud nevychladlo. Při tom se divně modlila.

Sdělila mi moje sestra Božena.

III. Pravý mládenec. V Čelimě***) na jednom statku byli 2 mládenci. Staršímu domlouvali, aby se oženil; ale nechtěl. Jedenkráte jel na kobyle domů. Když přijel к vratům, byla zavřena; nechtěl slézti a si je otevřít. Jel tedy fortnou,+) ale narazil hlavou a spad s koně; vyhrnula se mu krev z úst a za chvíli zemřel. Po osmnácti letech otvírali jeho hrob a tu našli rozmarínu třikrát ovinutou kolem jeho kostí; a to jako měl být pravý mládenec. Kdybyste tam šli, mohli byste se na to přeptat.

Vypravoval Kadeřábek, rolník z Osečan.

@-----------------

Vdolková baba. Vdolková baba chodila v Benešově a okolí na sv. Barboru. Den před sv. Barborou peklo se pečivo, vdolky a šišky, pro babu. Za vdolkovou babu přestrojena bývala starší žena v rozedraných šatech. Na zádech nosila nůši, v níž vrchem vyčnívala vycpaná hlava, dnem pak vycpané kalhoty a vysoké boty. Chodila od domu k domu a zpívala: „Dejte, dejte vdolky, když nemáte vdolky, dejte aspoň holky." Na to podělena byla vdolky; jinak brala holky neb hochy, při čemž uštědřila jim výprask. Mnohdy z toho povstaly pračky. Tak babička pí. Kosíkové, jež mi toto sdělila, neměla náhodou upečené vdolky.