Doma byl její syn, který vlezl si před babou pod kamna. Baba lezla za ním a málem by strhli kamna. — Zvyk tento počal prý v 1. 1827, kdy babička pí. Kosíkové byla nevěstou, a potrval až do r. 1894. Od té doby již neexistuje.

@----------------

Národní Listy zaznamenaly dne 30. čce. t. r. v rubrice ,,Ze soudní síně1, následující zprávu:

Okresní soud v Benešově nad Ploučnicí (hejtm. děčínské) zabýwá se neuvěřitelným procesem o čarodějnici. Podkladem к němu je případ, svědčící, že v některých vrstvách „kulturně výše stojícího národa" nejpitomější pověra má ještě široké pole působnosti. Majitelka usedlosti v nedaleké obci u zmíněného Benešova spozorovala na podzim roku 1908, že neznámým pachatelem polámány jí byly ovocné stromy na zahradě. Provedla tudíž nějaké čáry kolem zahrady a rozkřikla, že kdo bez jejího vědomí do zahrady vstoupí, zlomí nohu. Sousedka, jež přijela odněkud z delšího pobytu a o čarodějné síle zahrady neměla tušení, vešla jednoho dne skutečně do její zahrady a sklouznuvši, zlomila nohu. Ihned se to rozkřiko obcí a „čarodějnice" stala se obávanou osobou. Z prvu měla z toho žert, později však, když některé ženy se jí počaly vyhýbati, křižovaly se potkávajíce ji a též hmotně byla poškozována tím, že nikdo od ní nechtěl ku-povati ovoce, mléko a máslo, podala na celou řadu osob, jež jí vytýkaly čarodějnictví, žalobu pro urážku na cti. Nyní bude o čaroděj nickém procesu v r. 1909 jednáno před soudem.

@-----------------

Časopis „Den" dne 21. srpna 1909 zaznamenal z „Hlasů z Posázaví": V obci Příjemkách u Chotěboře zapálil blesk hospodářské stavení. Když hasiči pustili se do hašení, horšili se na ně mnozí dobří katolíci, že prý se nemá hasit, když zapálí „boží posel"!

@-----------------

Dr. Fr. Lorentz uvedl ve svém novém časopise „Mitteilungen des Vereins für kaschubische Landeskunde" I., str. 19 sl., že v slovinském dialekte v Pomořanech dosud se udržel Černýbůh ovšem ve významu čerta, a od něho rozeznávají přímo svého boha „bílého boha"; zaznamenal ústní tradici: „Naši. předkové měli dva bohy, jednoho bílého boha, jednoho černého . . .", ale sám prohlásil ji za nevěrohodnou; žena, od které měl tuto pověst, čítala ráda, a nejspíš dočetla se o Svantovítu a jeho uctění v Arkoně. Ale našel jinou pověst ještě, svědčící jakoby proto, že se podání dosud udrželo. Zapsal ještě odpověď jistého chlapce na otázku farářovu, kolik jest bohů: „Tůnisch — jiný soused a kouzelník v sousední vesnici — má osm a náš otec sedm.'' O. Knoop ukázal nejnověji v temže časopise, 3,98, že jest to anekdota dosti rozšířená u Němců a nemůže býti považována za specificky kašubskou; a „bohové" nemůže tu znamenati „demony". A co se^týče jmen Černobo,?-Bělbog, míní, že jistě pronikla do lidu působením školy, Čítanka, jíž se před 45 lety užívalo ve školách tohoto okresu, měla stať o „Vendech", a odtud má původ svůj pověst znamenaná Fr. Lorentzem.

Geo. F. Black vydal bibliografii o C i k á n е.с h „A Gypsy Bibliography" prozatím jen soukromě pro členy „Gypsy Lore Society" a odborníky s výzvou, aby ji dle možnosti doplnili. Zaznamenány jsou v ní též články časopisecké, ne pouze z revuí než též z denního tisku. Zaznamenána také básnická díla, jejichž látka čerpána z cikánského života, aneb jich rekem jest cikán, cikánka, na př. starého dubrovníckeho poety Čubranoviée „Jegjupka", Puškinova známá báseň, ovšem ne Máchův román; také hudebnmy, ku př. Bendlovy „Cigánske melodie" na slova Ad. Heydukova. Vydavatel prosí o doplňky. Pp. čtenáři, kteří se blíže tímto předmětem zabývají, račtež se přihlásiti u něho (New York Public Library [Lenox Library Building] New York U. S. А.).

@-----------------

Prof. Dr. A. Frinta poukazuje v pozoruhodném pojednaní „O učení cizí výslovnosti" (v 5. vyrroční zprávě c. k. vyšší reálky v Mladé Boleslavi) na důležitost gramofonu pro vyučovaní cizím jazykům, třebas „že důmyslné a obdivuhodné tyto přístroje jsou přece jen ještě nedokonalé pro věrnou reprodukci fonetickou." Vnovinách bylo nedávno také sděleno, že ve Vídeňské akademii věd stále se pracuje na pořkování fonografického archivu a že se spojila za tím účelem s universitou Curyšskou a Ženevskou.