str. 2
jeden určen byl vídeňskému spolku, druhý Františkovu Museu v Brně, krátce před tím založenému. Tímto způsobem vznikl mohutný fascikl chovaný dříve v rkp. Frant. Musea pod č. 292, nyní předaný mor. archivu zemskému a tuto poznačený č. 166.
Kdežto z úřední sbírky v Čechách na podnět vídeňského spolku konané bylo hned brzy po jejím provedení těženo1), sbírka moravská zůstala nepoužita 70 let.-
Sic již dávno před r. 1889 upozornil na ni Fr. Bartoše Fr. Vymazal2), ale marně.
Úspěšněji upozornil r. 1889 Fr. Bartoše na ni nynější ředitel knihovny Frant. Musea Dr. W. S c h r a m, když sestavoval svůj katalog rukopisů této knihovně patřících. Bartoš tou dobou dotiskl již své „Národní písně moravské v nově nasbírané" (Brno 1889, zkratka: BNP.). Přece však ještě mohl k nim přidati krátkou zprávu o vzniku a obsahu této sbírky3).
Výklad o vzniku sbírky, založený na listinách ke sbírce se vztahujících (nyní nezvěstných) je stručný, ale bude asi správný; Bartoš mohl jej později doslovně pojmouti do své „Zprávy o rukopisných sbírkách národních písní moravských z r. 1819, chovaných ve Františkově Muzei v Brně"4). Jen názvu „první sbírka lidových písní moravských", který Bartoš tomuto rkp. dává6), nelze držeti: již Fryčaj vydal v Gallašově Muze Moravské I. 1813 sbírečku písní národních6) a písní národních na Moravě všímali si již Monse a Dobrovský.
Obsah sbírky, jejž r. 1889 Bartoš mohl jen povrchně prohlédnouti, ač rkp. byl mu zapůjčen „k volnému použití", v Předmluvě k BNP. jest jen stručně naznačen. O ceně sbírky Bartoš r. 1889 píše7): , .Nemyslím že výtěžek odtud značný bude. Pokud jsem zatím jen povrchně do příspěvků těch nahlédl, přesvědčil jsem se, že skutečné písně lidové tam obsažené, ne-li všecky, tož jistě většinou také ve sbírce Sušilově se nalézají, napsané i co do slov i co do nápěvu mnohem lépe. Většinou pak jsou tam písně jednak církevní, vypsané z kancionálův a kostelních zpěvníků, jednak písně světské, jež původ svůj vzaly ve společnosti městské, od obecného lidu značně rozdílné. Tyto jsou asi takového rázu, jako písně, jež umístil Kollár ve druhém svazku svých Zpěvánek pod názvem písní městských, rechtorských a pod."
Soudu toho, tak podceňujícího sbírku, nemůže zplna vysvětliti a omlu-
1) Použil jí J. Ritter z Rittersberka při vydání svých „Českých národních písní", Praha 1825, 144 str. -j- VI str. předmluvy české -f- nepaginované 4 str. dedikace lir. Fr. Ant. z Kolovrat Libštejnskému + 4 str. seznamu předplatitelů (písně české tu na str. 1—117; písně německé z Čech tu na str. 121—144, s předmluvou „Vorwort zu den böhmisch-deutschen Volksliedern" na str. 119—120); melodie vyšly v Praze r. 1825 ve zvláštním sešitě o 75 str. (české písně na str. i—55, německé 56—68, tance české a německé 69—75), na jehož obálce ozdobené pěknou a kulturně historicky zajímavou lithografií Ant. Machka dle návrhu malíře Jos. Berglera čte se titul „České národní písně. Böhmische Volkslieder".
2) Fr. Vymazal, Drobotina 1909, 10 a autorova soukromá zpráva. Bartoš o tomto podnětu Vymazalově se nezmiňuje; nevím, zda proto, že zapomněl naň, či z nechuti k Vymazalovi.
3) Předmluva III—V.
4). Museum Francisceum Annales 1895, L 1896, str. 67—69 (odstavec 2.—7. tohoto článku = i.—6. odstavec Předmluvy k BNP.).
5) Předmluva k BNP. III, či. uv. z Ann. M. Fr. I., 67.
6) O ní v mém článku ,,Z Gallašovy literární pozůstalosti. Výpisky a poznámky", Čas. Mor. Mus. Zem. VII. 1907, 183 p. 1.
') U v. předmluva str. V.
