str. 5
Lidu. Ví-li čtenář korrespondence obou lidopisců, že redaktor si opery přál1) a pomýšlel ji dokonce vydati o sobě, vydavatel pak toužil po jejím otištění2), bude překvapen tím, že v Č. Lidu X. 1901, 316—321, 386—390, 487—490 pod názvem „Hanácká opera z r. 1757" otištěna jen V7 celku (introdukce, i recitativ a 1 arie; celek vedle introdukce má 9 recitativů a 9 arií, střídajících se; arii 5. a 9. zpívá chorus) a že nepoznamenáno, co s dálejškem.
Ostatek sbírky byl к disposici Bartošově publikaci „Národní písně moravské v nově nasbírané", jež nákladem České Akademie vyšla r. 1901.
Není pochyby, že sbírka z r. 1819 zasluhuje vydání celá pro svůj obsah i původ. Jsouť tu záznamy písní lidu českého na Moravě (nehledíme-li к drobné sbírečce Fryčajově v Gallašově Muze Moravské) nejstarší, mnohdy úplnější, správnější a cennější všech pozdějších a jsou tu záznamy některých písní a hudebních skladeb potom zapadlých; jsou tu varianty pro vědecké studium tradice poetické a hudební už svou existencí důležité; jsou tu skladby umělé, aestheticky sice málocenné, ale zajímavé kulturnímu historikovi, jež spolu s některými skladbami již vydanými a jinými dosud ve starších sbornících rukopisných se tajícími dají látku к nenapsané dosud kapitole o umělé poesii naší ve věku XVIIL; jsou tu mimo nápěvy těchto skladeb tři „opery", které spolu se dvěma textem pouze známými operami z Muzy Moravské3) vymohou si zmínku nejen v dějinách básnictví, než i v dějinách hudby; posléze jsou tu poznámky přispěvatelů, leckdy velmi zajímavé. Ale sbírka i svým původem" je otisku hodna. Je dokument absolutistického režimu, jenž sice tolik porozuměl zálibě romantické doby a měl tolik osvícenosti, že úřední služby a vliv propůjčoval к provedení úkolu čistě kulturního, ale tak málo cítil sociálně a tak málo myslil prakticky, že veškeru práci, neoslazenou a nevzpruženou sebe menší nadějí jakékoliv odměny, uvalil předem na proletáře tehdejší, učitele, z nichž jeden mohl za „Finale" ke svému příspěvku jistě právem složití popěvek:
„Rektoři jsou hodni lidi,
mají psoty dosti:
rektor chodí oškubaný
a preceptor bosky"
|
a s trpkostí zřetelnou si stesknouti, že úřady sice pro čest a zdar školy zakazují učiteli přidobývati si skrovného chleba vyhráváním po hospodách, ale ukládají mu úkol, který ho stál celý roční sobotales od jednoho dítěte4).
1) Bartošův list Č. Zíbrtovi 4./II. 1897 (uv. či. 122).
2) Bartošův list Č. Zíbrtovi 4./IV. 1901 (t. 124): „Bylo mi skutečně jen o tu operu, aby se ještě v této sezoně dostala na divadlo" ("dodává Bartoš jako vysvětlivku к nějaké urgenci v dopisu některém předchozím, Zíbrtem neotištěné).
3) J. H. A. Gallas (a T. Fryčaj), Muza Moravská v patero odděleních, Brno 1813, 431—445 (dle špatného stránkování v tisku). Obě mají text od Mořice Bu-lína, v letech 1783—1784 převora praemonstrátského kláštera na Sv. Kopečku, zemřelého roku 1785. Hudbu k prvé dle údaje Fryčajova složil Josef Pekárek, učitel v Hněvotíně. Nakladatel Jos. Jiří Trasler, jak z předmluvy Fryčajovy vysvítá, byl snad ochoten vydati také melodie ke skladbám Muzy Mor. Fryčaj proto, sám „v umění muzikálním nezběhlý", písně, к nimž nenašel metrem shodných ve svém kancionále, ■ pořadem označuje slovy „Melodye. Nro. . . .", vybízeje hudebníky, aby к těmto skladbám, melodie dosud nemajícím, nápěvy skládali a zasílali Traslerovi. Prvé z oper (jež ovšem svou hudbu již měla) do-' stalo se tak čís. 85, druhé (jež snad nebyla ještě složena v hudbu) čís. 86. Nápěvy ty nevyšly; o skladbě hudební k prvé opeře nic nevím.
4) „Nach der höchsten Verordnung ist es denen Lehrern verboten in Schankhäuser spielen zu gehen. Um aber der hohen Gubernial-Verordnung Genüge zu leisten, musste der Gefertigte von seinem bitteren Verdienst das Schulgeld per ein Jahr von einem Kinde nachlassen, um einige von denen Volksliedern anführen zu können", na konci příspěvku želetického učitele Jana Vincence Merlíčka.
|
