str. 6
Bartoš ovšem jistě ani nepomýšlel na vydání celé sbírky.
V ní samé nebylo k tomu podnětu pro Bartoše. К vydání celé sbírky může nutkati zájem předem historický a ethnografický o tradici lidovou. Ale ten v Bartošově stanovisku к písni jistě ustupuje momentu aestheti-ckému a etnickému; není ho ani tolik, aby vydavatel pochopil cenu zápisů poměrně tak starých, když podávají jen variantu (leckdy nejlepší!) a vydal je bez libovolných změn a paedagogického umravňování.
Nová sbírka jeho rostla dotud jen z četných a mnohdy velmi vydatných cizích příspěvků. Zaslané příspěvky už ani nedovolovaly otisk celé sbírky z r. 1819 — к písním skutečně lidovým nehodily se umělé, staré ze stol. XVII., XVIII, nebo zač. XIX.
Tím milejší mu bylo, když vyzván byv správou Musea Františkova, aby rukopisnou sbírku jeho prohlédl, podjal se práce a nacházel, že mu ,,bude lze dosti hojně těžiti" z ní: jeť výtěžek odtud jedinými Bartošovým podílem na obsahu sbírky.
Bartoš veden byl к výběru.'
Výběr, nemá-li se říditi zřeteli lidovědě druhotnými, aesthetickými a ethickými, musí vycházeti od přesných pojmů písně lidové v užším smysle (písně vytvořené jednotlivcem hudebně a básnicky nadanějším, ale nad kulturní úroveň lidu jinak nevynikajícím) a písně, umělé původcem, ale zlidovělé rozšířením
Marně snažil jsem se vypátrati, čím řídil se výběr Barto-š ů v. R. 1897 nebyl vzdálen toho, aby pojal skladbu tak zcela zřetelně umělou, jako je dotčená hanácká opera, do chystané sbírky moravských písní1); snad proto, že látka vzata z života lidu, že skladba je nejstarší ,,opera" naše a že z arií jejích zní některé písně národní2). Byl-li toho úmyslu při této umělé skladbě, přijal-li do sbírky písně nábožné autorů a sbírek známých, uváděné v odborné literatuře, s melodiemi někdy nepatrně pozměněnými3): divno, že nepřijal jiných, jako (Kužníkových) ,,Z hlubokosti mé těžkosti sobě lamentojo" a ,Jak so žev nezapomeno", z nichž druhá dle poznámky Bartošovy4) je dosud zpívána, že nepřijal jim příbuzné písně o Brandeburkovi „Přeneščasné ten čas"5) a t. d.
Není nejmenší pochyby o ceně variantů textových i hudebních, o ceně faktu, že jeden text je podložen více nápěvům a že více textů má společný nápěv. Ukázal na ni Ot. Hostinský6) a ukázal zároveň konkrétně, že tento svědek o historii písně, dotazuje-li se ho obratně soudný a všestranně к svému úkolu připravený badatel, podává mu zprávy jinak
1) Bartošův list Č. Zíbrtovi 4./II. 1897 (uv. či. 122).
2) Srov. F. Bartoš, .,.Hanácká „opera" z r. 1757", Č. Lid_X. 1901, 316 až 317.
3) Vytknouti lze jen, že přijímá je a otiskuje je bez odkazů na jich příbuzenstvo a beze srovnání s ním a ovšem pravidelně chybně, částečně právě pro tento nedostatek srovnám.
4) Uv. „Zpráva" 72
6) Text ot. tamtéž 82.
6) Články „O naší světské písni lidové", Č. Lid I. 1892, 111. 1894, V. 1896, nyní souborně otištěny v jeho knize „Česká světská píseň lidová. Úvahy národopisné a hudební" 1906 (Knihovna Českého Lidu IV.).
