neznámé. Lze plně pochopiti, že Erbes, kde mu přišlo více variantů téhož nápěvu, jakož u veliké většině písní bylo, vybral, co mu se lepšího a původnějšího býti vidělo, ač mu každý nápěv je památka historická, a že uvádí jen důležitější varianty1): „Nápěvy" jeho určeny byly obecenstvu co nej-širšímu předem к požitku uměleckému a mohly býti vydány i v tom skrovném počtu 800 čísel jen "štědrou podporou mecenášovou2).

Jinak je u Bartoše. Rozpravy к oběma jeho pozdějším sbírkám přidané3) svědčí o theoretickém studiu národní písně. Nemělo po kritických úvahách Hostinského akademické vydání poslední připravovati vědecké studium písně plněním d v o u p o ž a d a v k ů (jež ostatek lze snadno ab-strahovati s vyspělé, theoreticky odůvodněné a popsané techniky při vydávání pramenů historických a filologických): požadavku, aby co nej-úplnější apparát, ukazující vztahy, materiálu nově otiskovaného к materiálu již známému, možno činil srovnávání, a požadavku, aby náležité místo ve vydání našly varianty?

Splniti požadavek prvý je ted, po Zíbrtově „Bibliografickém přehledu českých národních písní" (1895), hodně usnadněno. BJan. v té příčině nevyhovuje zrovna jako „Zpráva". Má na př. při č. 816 („Ideme, ideme, chodníčka nevíme") odkazy na S2. 458, BP. 30, BNP. 262; dle Zíbrta bylo by lze dodati ještě 7 variant jiných (Čel. II. 50, К. I. 239, SI. sp. I. 187, YS. 25, TS. 43, GS. 562, SI. 3 — v MS. 67, TS. 43, GS. 562 jsem nenahlédl; také sl. 7. a 8. BJan., č. 875 je varianto'U této písně) a t. d. Bylo by zcela zbytečno hromaditi doklady: tento nedostatek BJan. vytkla již kritika4). Výtka, kterou učinila kritika Bartošově sbírce druhé, BNP.6), že nehleděl „dle zvyku moderních vydavatelů ulehčiti folkloristům užívání sbírky své" uváděním sbírek obsahujících varianty к písni otiskované, minula se patrně s výchovným účinkem. Nemístný tento konservatism divně se snáší s chválou Zíbrtova „Bibliografického přehledu".6)

Jak nová sbírka se chová к variantám, jichž poskytuje náš rkp. к materiálu dosud známému, chci ukázati na sešitku písní hutiských (HS.). Pěkně psaným tímto sešitkem Bartoš obíral se jistě mnoho; o tom již svědčí „Zpráva" 75—77, ač i tu chybí při čís. 29 píseň „Janičku, Janičku, voňavý hřebičku", zpívaná touž melodií dle poznámky jako píseň před ní s notami zapsaná „Měla sem holubka pěkného, sivého", a svědčí o tom i vpisky jeho do sešitku. Ale z 88 písní zaznamenaných v HS. (počítám-li, jak nutno, zvláště píseň „Janičku, Janičku, voňavý hřebičku", připsanou pro totožnost melodie k č. 29) neotištěno přece 10 písní.