livosti sběratelů) není úplný, vynechána-li celá 7э zápisu a že není valně poslouženo badateli otiskem části rukopisu, vidí-li, že část jeho neotištěna.

Ale Bartoš nejen neotiskuje variant textových a melodických, mnohdy cennějších než písně dosud známé, než neotiskuje ani písní neznámých. Ve své „Zprávě" na str. 71 vyčítá jménem 18 písní, 13 světských, 5 duchovních; z nich v BJan. neotištěno nic. A přece jsou tu písně, к nimž ve „Zprávě" nemá variant (k některým jsou, ač Bartoš jich neuvádí, na př. к písni „Psota, milá psota": Koli. I. 326); jsou tu písně zcela neznámé („Vrzala lavica, vrzala stolka"; „Ništ sa nestarajte, chaso ženatá") a ke dvěma z písní tu vyjmenovaných („Ništ sa nestarajte, chaso ženatá"; „Psota, milá psota, ký ťa parom stvoril") sám Bartoš ve „Zprávě" otiskuje poznámku přispěvatelovu, že dle jich melodie zpívá se několik tuctů písní (etwelche Dutzend Lieder) a při všech (krom uvedených dvou ještě 3 jiných) že se tančí. Možno vysvětliti nějak rozumně a omluviti neotištění takovýchto písní, když se otiskuje varianta dosud obyčejné pohřební písně „Rozžehnejme se s tím tělem, pochovejme ho s pokojem, v naději toho vzkříšení, na Siónu přebývání" ve znění — proti rkp. jasnému a správnému — porušeném v očitý hrubý nesmysl: „Požehnej mě svým tělem (!!), zachovej miho s pokojem (!!), v naději toho vzkříšení a věčného přebývání", BJan. 1129, č. 2032?

Na str. 72 „Zprávy" vyjmenováno 34 písní; z 20 světských otištěna jedna (jen text zapsán a ot. v BJan. 544, č. 1042 a již ve „Zprávě" 72); řada neznámých („Ach, koně, voly prodám", „A já si napytam cihana1) za kmotra"; „Koupim ja si za dva groše kobylu") a důležitých variant (,,Co se ty zdomníváš", var. k ŠP. II. 51) nechána; z 8 písní duchovních však, к nimž „Zpráva" připojuje poznámku „písně vůbec známé z kancionálů", otištěny čtyři („Minula noční hodina", BJan. 996, č. 1877, „Anděl Gabriel, ten čistý posel", t. 1006, č. 1890, „Umučení našeho pana Ježíše", t. 1046, č. 1936 a, ne č. 1936 b, jež udává seznam na str. 1188, „Pan Ježíš Kristus vstal z mrtvých", t. 1061, č. 1952), ale otisk nemá stopy poznání, že písně ty jsou „vůbec známé z kancionálů". Str. 73 „Zprávy" vyčítá и písní českých, dodaných Gallašem; z nich neotištěna žádná, ač u dvou („Kdybys měla má panenko sto ovec", „Kde je mládek") ve „Zprávě" poznamenáno, že mají nápěv jiný než ten, který znám. A t. d. Někde vzato více, někde šmahem vše.

Možno mluviti o namátce a libovůli, ne však o důvodnosti a účelnosti výběru.

Bartoš udává, že ze sbírky rkp. pojal v BJan. 219 písní. Součtem čísel vyčtených na str. 1188 vychází však číslo 209 (počítáme-li po obakrát za jedno číslo obě varianty uvedené pod č. 607 a 1511); nejméně čtyři čísla položena pak dvakráte ve sbírce, jednou nápěv s textem, podruhé úprava pianová, a nutno tato opakující se čísla škrtnouti; v seznamu písní vzatých z rukopisu na str. 1188 však neuvedena zase nejméně dvě čísla, která jsou z tohoto rukopisu (č. 1398 b a č. 1965). Jsou však ještě jiné pochybnosti — kolik vskutku vybral Bartoš pro sbírku svou, dnes netroufám si říci.

Ale i když Bartoš sbírky z r. 1819 používá, nelzenajeho otisk spolehnout i.

Text čítá c h y b n ě a v š elijak opravuje a také kazí, neudávaje při tom, co na místě opraveném je v před-