str. 14
(3. sl.) Nemaluj mně svaté Anny,
svatého Jána,
vymaluj mně, malíříčku,
mého galána.
|
Jenže to je jen konjektura Bartošova. Oba rkp., HS. 72 i J. 4, mají místo prvých dvou veršů:
Vymaluj mně svatou Annu,
svatého Jana.
|
Naturalistický, naivní popěvek pokažen zbožnějším nějakým, ale tuze neumělým upravovatelem: fakt, který objektivnímu badateli sám sebou je zajímavý a který by beze stopy nezahladil, už proto, aby neměnil procento pokažených písní v menší.
BJan. č. 675 (,,Daj si, synečku, klobouček na kuráže") má posledním veršem slohy třístopý trochej. To ukazuje jasně melodie i text 1. a 2. sl. Také 5. sl. (vlastně samostatný popěvek) má verš ten správný v obou rkp., HS. 32 i J. 31: „pěkně helekaji", a je ovšem hrubá chyba měniti správné čtení rkp. s BJan. ve znění: „přepěkně helekaji". Bartoš tu se dal vésti sl. 3. (kde verš ten zní: „hledači1) okenečkem") a 4. („hledači škalubinkou"), ale právě poslední verše těchto sloh usvědčuje melodie z porušenosti. A poruchu v obou těchto verších lze tak snadno najiti: v oblasti dialektu valašského mimo Brumovsko, Kłobucko, Vizovsko a ostatní osady pohraniční střídají se tvary tyto ukončené slabikami -{j)aci s tvary majícími koncovku a2); mohl tedy snadno původní tvar < hledá > zaměněn býti obvyklejším někomu tvarem „hledači". Zaráží 1. sloha této písně:
D. a j si ,s y n e č k u,
klobouček na kuráže,
lehce zapomenu
na stavení vaše.
|
Badatel o písni lidové nejen nechává tu čtenáře bez pomoci, ale dokonce i bez upozornění.
V BJan. č. 716 tištěno dvakrát; „pohlédnu ai dnes"; oba rkp., HS. 35, J. 33, mají však správně: „pohlednu a i dnes", verš šestislabičný. Není to důsledné, tiskne-li se dvojslabičná spojka ta někdy a i (260, 361), jindy ai (219 a v našem čísle na str. 384); tištěné ai dokonce, zvláště v naší písni, svádí к omylu, к výkladu, že obě slova činí slabiku jednu.
Píseň sama zrovna nutká ke kritickým poznámkám, ale BJan. neuvádí ani jejích variant. Píseň zní:
1) Bartoš píše: „hledači", bez poznámky; oba rkp. po obakráte mají -da-. U takových odumřelin, podlehších tolika analogiím, jako jsou tyto tvary, vzniklé z náležitých tvarů pro part. praes. act., a zvláště v písni drobné, původu nezjištěného, zdá se mi vhodno udati čtení rkp., i když mu nevěřím tolik, bych se jím řídil.
2) Bartoš, Dialektologie moravská I., 1886, 77.
3) Rkp.: Mäßig, BJan.: Volně.
4) BJan. chybně: a1 m. hes1
5) J.:g1 m. a1
|
