str. 23
vydání, jsou určeny ediční technikou historickou a filologickou, prohledají částečně také z předchozí kritiky práce Bartošovy.
Jen j e d n u v ě c tuto vytknu zrejme, poněvadž není důležitá jen pro toto vydaní a poněvadž je nebezpečí, že jí včas nebude dbáno. Materiál nasbíraný r. 1819 měl býti aspoň v Čechách a na Moravě posílán guberniu vždy ve dvou opiších. Jeden z těchto duplikátů měl býti poslán vídeňskému spolku, druhý měl zůstati domácím museím, českému v Praze a Františkovu v Brně. Oba musejní rkp. jsou nyní v povědomí: rkp._kdýsi Františkovu museu naleževší popsali a použili ho Fr. Bartoš a Jos. Žák, musejního pak rkp. sbírek, pořízených v Čechách, použil již J. Ritter z Rittersberka1) a fond jeho písňový vypsal Č. Zíbrt.2)
Druhého opisu sbírky české a moravské, dostávšího se v majetek vídeňského spolku, dosud nedbáno. Není pochyby, že je povinností a zájmem kritického vydavatele textu, zachovaného dvěma rkp., к známému jednomu z nich vyhledati a přibrati druhý, a nepotřebuji dovo-zcvati ani, jaký zisk odtud by vyplynul tam, kde zápisy uložené v druhém sborníku nejsou prostými mechanickými přepisy originálů uchovaných ve sborníku po ruce jsoucím.
Jedné okolnosti však nepovšimnuté Bartošem nemohu pominouti mlčením. Duplikáty došlé gubernia moravskoslezského nebyly roztřidovány mezi Františkovo Museum a spolek vídenský se zvláštní pečlivostí. Soudím tak odtud, že v někdejší rkp. Františkova Musea dostaly se po třikráte oba duplikáty téhož příspěvku asi prctc, že od sebe .se liší vnějškem. A lze to pochopiti; práce ta byla svěřena J. P. Cerronimu, jak patrno z jeho přípisků na příspěvcích, a Cerroni vedle svých velikých soukromých prací vědeckých a zájmů měl ještě povinnosti censorské, a jak se podobá, neměl na srdci píseň lidovou, ač leccos sbíral. Najde-li se druhý rkp. sbírky moravské z r. 1819, možná, že některým kusem doplní se obsah rkp. prvého.
К vydání příspěvku z Hutiska a Solance ovšem bude třeba přihlédati i k rkp. Jaschkeovu, který je opisem snad z konceptu neznámého sběratele v obou vsích oněch valašských.
Rukopis vídeňský tím, co řečeno, nebyl by však ještě dosti oceněn. Dle zprávy historika spolku vídeňského3) v rukopise tom, jenž hledán býti musí v archivu vídeňské konservatoře, vedle písní z Čech, Moravy a Slezska jsou i písně z obojích Rakous, Štýrska, Tyrol, Illyrie a Dalmácie. Dle toho byly by v rukopise i písně slovinské a srbochorvátske. Vskutku-li tak, slavista vděčně vzpomene toho muže, jenž dal podnět ke sbírce z r. 1819, ale od historika jejího Fr. Bartoše nebyl ani jmenován, Jos. Sonnleithnera (1766—1835) Stanislav Souček.
1): V uv. spisech.
2) V uv.. „Bibliografickém přehledu čes. nár. písní", 15—19. Zíbrt tuto na str. 19 zmiňuje se o rkp. této sbírky, chovaném tou dobou sl. J. Slavínskou, příbuznou Rittersberkovou. Poněvadž není pochyby, že hr. Fr. Ant. z Kolovrat Libštejnský, tehdejší nejvyšší purkrabí království českého, příkazu svého představeného, hr. Sauraua, nejvyššího kancléře, poslechl a jeden exemplář sbírky české poslal do Vídně pro spolek přátel hudby, zdá se, že sbírka česká, zachována je v 3 exemplářích. Jaký je poměr rkp., naleževšího kdysi sl. Slavínské, к oběma ostatním ? Není rkp. ten opisem Rittersberkovým z rkp. musejního ?
3) C. F. Pohla, „Die Gesellschaft der Musikfreunde des österreichischen Kaiserstaates und ihr Čonservatórium", Vídeň 1871, str. 113. Jiný slavistu zajímající kus archivu, sbírka ruských národních písní, učiněná ha rozkaz Kateřiny II. kapelníkem Sartim a darovaná společnosti velikou kněžnou Marií Pavlovnou, velkovévodkyní saskovýmarskou, dle zprávy Pohlovy se ztratil.
|
|
