LITERATURA.

V poslední době autor řečené theorie ozval se proti kritikám,', které odsuzovaly nauku jeho: proti referentovu posudku v „Anzeiger für deutsches Altertum" XXXIII., str. 14 п., podanému s hlediska jazykozpytného (srv. ostatně zde ročn. III., str. 207 п.), a proti A. Dopschově knize, napsané se stanoviska historického a sociálně-hospodářského (srv. zde ročn. IV., str. 123 п.). Prvá odpověď vyšla v temže časopise co posudek a byla redakcí vyžádána na ni hned krátká duplika, druhá odpověď obsažena ve „Viertel-jahrschr. f. Social- u. Wirtschaftsgeschichte" VIL, str. 326 n. Mimo to Peisker uveřejnil předběžnou zprávu o tom, jak hodlá zpracovati nejstarší dějiny slovanské v II. svazku souborného díla anglického o středověké historii (The Cambridge Medieval History), jehož I. svazek „The Asiatic Back-ground" (Asijské pozadí) bude pocházeti rovněž z jeho péra.

Co se tkne odpovědi A. Dopschovi, P. brání se zatím stručně a hlavně v příčině županů staroslovinských a dále v otázce místa i způsobu osídlení a kolonisace v Štýrsku a Korutanech. Županů rozeznává tenkrát kategorií tré: i. župany v poměru к rozloze dědin nápadně četné a dávkami povinné, jichž prý proto nemožno pokládati za starosty obce nebo „správčí" (Meier); 2. župany dávkami nepovinné a 3. župany ne stálé, nýbrž dočasně ze sedláků vybírané. Tyto tři druhy nesmějí podle P. býti pomíšeny a mateny, neboť pocházejí z různých dob a náleží různým obvodům osadním: jednak staro-slovinskému, výše v horách položenému, jednak německému dole v poříčních rovinách. Peisker vytýká Dopschovi také nepřesnost a neznalost výkladů místních jmen a dokazuje na konec, že právě v jednom z těch nových, teprve Dopschem použitých pramenů statistika jeho (Peiskerova) osvědčuje se co nejlépe. Nepochybuji, že prof. Dopsch*) též se bude brániti a že se ubrání výtkám jemu učiněným; jádro jeho knihy pak, prokázaná nemožnost i zbytečnost, vykládati středověké hospodářské poměry slovinské theorii o pravěké porobě turkotatarské a o pozůstatku jejím, o županech jakožto cizí šlechtické vrstvě pastýřské, zůstane po mém mínění nedotčena i nadále a projde novou zkouškou ohněm vítězně. Jako filolog připomínám jen, že ani Р., nejsa jazykozpytcem, třeba že zná některé jazyky slovanské, není ve vědeckém výkladu místopisném kompetentní, protože právě tento obor patří z různých příčin к nejtěžším a nejzáhadnějším. A dokonce nelze sdííeti Peiskerova odporu proti mínění, zastávanému i Dopschem, že převaha slovinských místních jmen v poříčí drávském zřetelně nasvědčuje osídlení toho území se strany Slovanů v dobách před kolonisací německou. Vždyť se takto usuzuje za normálních poměrů všude, a jestliže na př. v Čechách německá jména místní nejsou nám vždy platným svědectvím prvotných osadníků německých, víme tu právě bezpečně, že čeští páni rádi napodobovali a užívali pojmenování německých, zvláštnost, která naopak o německých pánech v Alpách není dosvědčena — K jazykozpytným vývodům mým P. odvětil rovněž stručně, ale tak, že podstaty jejich vůbec nedbal a tudíž také váhy jejich nikterak neoslabil, patrně proto, že nemohl tak ani učiniti. Jsou zalo-