str. 2
jistých praemissách činí závěry a kombinace dalekosáhlé, spojené s velkou libovůlí v tom, co uznává za platné a co nikoli.*)
Toť asi souhrn myšlenek, které jsem po přání redakce zhuštěně vtělil ve svou krátkou dupliku německou, pokládaje s přečetnými germanisty a slavisty i do budoucna povědomou theorii Peiskerova s hlediska jazykozpytného za pochybenou, ano nemožnou a vyvrácenou. A také se s té stránky vraceti к ní již nebudu a na jinaké projevy v této otázce upozorním jen tenkráte, kdyby opravdu nastal nenadálý nějaký převrat v tu neb onu stranu. Pole-misovati ještě dále s odpůrcem, který se nechce dáti přesvědčiti, jenž aprio-risticky a doktrinářsky rozhoduje i o záhadách oborů jemu cizích, vzdálených, nemá smyslu a bylo by pouhým mařením času. Maně vzpomínám toho, že nevedlo se lépe ani jiným kritikům Peiskerovým, Poláku Balzerovi a zejména našemu Kadlcovi, když brojili proti nauce jeho o naprosté nepůvodnosti slovanské zádruhy, i tuším, že touž zkušenost učiní také Dopsch. Jenom jedné věci lituji upřímně, že právě jednostranný, do svých vidin přímo zamilovaný Peisker byl vyhlédnut, aby anglickému čtenářstvu naprosto (jak filologicky, tak historicky) neinformovanému vyučoval slovanský pravěk, že tedy cizí forum, místo aby bylo objektivně o všem zpraveno, uzří ve velkém, vážném díle- obraz skreslený, pod nesprávným zorným úhlem provedený, a to bez okamžité žádoucí korrektury i v jazyce anglickém. Vědě o starožitnostech slovanských P. tím věru positivně neposloužil. Josef Janko
*
Dr. Michael Hainisch, Einige neue Zahlen zur Statistik der Deutschösterreicher. Leipzig und Wien, Franz Deuticke 1909, str. 49.
Jest nesporno, že rakouští Němci- proti národům sousedním, zvláště proti Čechům ustupují. Příčiny tohoto zjevu snažil se vypátrati známý německý statistik a sociolog M. Hainisch a výsledky svého pozoiování uložil v knize Die Zukunft der Deutsch-Österreicher, vydané před 17 lety (1892). Dokázal v ní, že příčinou ústupu rakouských Němců jest nepatrný přebytek porodů nad úmrtími na území německém. V 1. 1881—1883 obnášel přebytek porodů na 1000 obyvatelů průměrem ročně v německých okresích zemí sudetských 6-6i, v Dolních Rakousích 6-24, v německých okresích ostatních zemí alpských toliko 2-84, celkem v německých okresích 5-17, naproti tomu však v severoslovanských (českých a polských v Těšínsku) 10-09, v slovinských 773, ve vlašských v Tyrolsku 5-92 (naproti tomu v německých okresích téže země jen 0-31!). Hainisch se ptal dále, proč mají Němci v Rakousku tak nepatrný vzrůst měnou přirozenou, a aby na tuto otázku dostal odpověď, vyšetřoval plodnost žen, množství mrtvě narozených, dětskou rimrtnost a sňatečnou četnost v jednotlivých národnostních územích. Shledal pak, že plodnost manželská byla tehdy v okresích německých nejnižší, obnášejíc"279-4 proti 294-4 okresů severoslovanských, зод-б okresů slovinských a 314 vlašských v Tyrolsku; nicméně rozdíly tyto nebyly tak veliké, aby nepatrný vzrůst přirozenou měrou u Němců vyložily — k tomu pak rodilo se nemanželských dětí v německých okresích mnohem více než u národů sousedních. Mrtvých porodů bylo. na německém
*) Libovůle prozrazuje se zejména v interpretaci míst ze spisovatelů starších, na př. ve výkladu zprávy Psendo-Caesaria, svědka ostatně ne nejspo-lehlivějšího: P. vytýká tu Niederlovi a mně, že spojení „jedni — druzí", (οἱ μἐν — οζ δἑ v textu) vykládáme sobě pořadem přirozeným, kdežto je známo, že totéž spojení často může značití též pořad obrácený. Táži se, na čí straně jest tenkrát s mluvnického stanoviska větší nebo menší právo?
|
|
