vyložiti množství paralel, které se nalézají po všech takřka zemích, než že toto šíření se dálo v pozdějších historických dobách (str. 153). Ale kdo z tradic, zapsaných daleko převážnou měrou v dobách nových, chce odkrývati myšlenkový svět, sociální poměry atd. dávného, předhistorického lidstva, měl by především kriticky zkoumati, je-li všecken ten materiál autentický pro kraj a národ, kde byl poměrně nedávno nalezen. To zanedbává novější škola zvláště anglických folkloristu a upadá tak do týchž chyb, jichž se dopouštěla dřívější škola mytologická.

Dále vyšetřuje spis. význam přežitků, zvyků, obřadů, pověr atd., snaží se stanovití zákony jich úpadku a nenáhlého mizení i metodu, kterouž možno nejbezpečněji dodělati se výsledku (str. 154 sl.). Požaduje, aby každá jednotlivost byla pečlivě analysována a sledována tak, jak na př. každé jednotlivé slovo sledujeme v jazyce až do nejstarších dob, tak též každý zvyk, každou pověru máme sledovati až к zvykům, pověrám arským, po případě ještě starším. A sice máme historii každého zvyku atd. sledovati trojím způsobem, co do formálního jejího rázu, co do jeho účelu a ještě co do trestu, jímž hrozí jeho nezachovávání. Ovšem málo kde lze sledovati to tímto trojím způsobem. Když zvyk neb pověra atd. byly analysovány, jednotlivé jich části klasifikovány, třeba stanovití jich spojitost s jinými zvyky, pověrami téhož kraje, téhož národa, a tak možno po pečlivé analysi jich všech konstatovati jistý stupeň příbuznosti. Tak možno shledati, že náleží do jisté fase kulturní, jisté skupině národní, nemají-li právě práva na místo v dějinách člověčenstva. Tímto způsobem stávají se zvyky, obřady, pověry skutečnými památkami historickými, památkami historie ovšem příliš dávné, než aby byla mohla býti písmem zaznamenána. Potom možno při-kročovati ke srovnávací lidovědě. Než tu musíme si býti vědomi, že shoda ve formě nemusí znamenati shodu v původu. Zvyk známý z tradic lidových, že nejmladší syn byl dědicem, vznikl u evropských národů v jich rodovém zřízení, že starší synové opouštěli svůj rodný krb a zakládali vlastní své rodné krby. Dědil-li však nejmladší syn u divokých národů, mělo to původ svůj ve svatebních jich obřadech, na základě jich mnohoženství. Srovnávací lidověda musí býti založena na vědeckých principech, má-li mí ti cenu.

Veliká část folkloru zakládá se na tradici a na té jedině, ale přece značně podporována jest tradicemi, jistými psychologickými podmínkami. O réchto pojednáno v kap. 3. (str. 180—207). Spis. uvádí příklady, jak v širokých vrstvách lidových v Skotsku, v Irsku silnou měrou bujely na mnoze do nedávných dob přehojně různé pověry. Mezi selským lidem nalézají se mnohé pověry, které třeba spíše připisovati vlivům psychologickým než vlivům tradice. Ovšem bývají tytéž někdy spojeny, jako když v jistém anglickém kraji odpírají před soudem přísahu, co viděli skrze sklo. Při dřívějším skle okenním nemohli ovšem lidé jasně viděti, co se za oknem děje, z těch dob zachoval se onen zvyk, ačkoliv nyní všecko jasně mohou viděti nynějším sklem okenním. Spis. uvádí různé příklady, jak až-do nových dob se v obecném lidu udržela víra v čarodějnictví, připomíná mimo jiné scénu soudní, jaká se nedávno zcela stejně odehrála v severních Čechách (viz nahoře IV., str. 229). Tyto a podobné příklady ukazují jasně, praví spis., jak lidská mysl nedotknuta vlivem pokročilé kultury se vracívá ke kultuře tradicionalní, jak pevně zakotvena je tato v paměti lidové. Civilisace nepronikla hluboce. „Věda počala teprve své velké dílo a náboženství vyplýtvala větší moc na vymycování řady názorů, jež nazývá pověrami pomocí řady pověr, jež na-