nebyl ani v tak úzkých přátelských poměrech se ženami místní skupiny, jako zvíře, strom, rostlina, které tolik pomáhaly matce. Tak se mohla znenáhla vyvíjeti víra, že vlastní otec nebyl otcem, a že jiné bytosti neb předměty přírodní byly zodpovědný za zrození dětí. Ale tu třeba přesně rozlišovati to-temism na jeho počátcích od totemismu v pokročilejších stadiích. Původně nebyl spojen s krevní příbuzností, nebyl spojen se žádnou soustavou svatební. Když později krevní příbuznost, zrození se staly vědomými živly ve vývoji společenském, snadně vyvinula se víra o předku totemistickém, o příbuznosti s totemem; vedlo to dále к jakémusi uctívání totemů; vznikly skupiny osob se stejnými totemy. Konečně uznávány otcovské svazky, +otemism zůstal v pouhém jménu; jména tato udělována rodovým organisacím. Krevní příbuzenství uznáváno a to ruší i ničí totemism. Tyto teoretické dedukce dovozuje spis. pak na některých totemistických kmenech australských. Proti některým anglickým učencům, A. Langovi a j., zastává G. L. Gomme názor, že velcí civilisovaní národové evropšší neprošli touto fasí totemismu. Na-lézají-li se v Řecku, v Anglii sledy těchto názorů, tak je třeba připisovati národům, kteří obývali v těchto zemích před příchodem kmenů arských (str. 275). Spis. sestavil řadu totemistických názorů a zvyků, zachovaných v středověkém a též nynějším folkloru evropském (str. 276 sl.).

Každé studium zvyků, obřadů, pověr, sledujíc je až к jich původu a vzniku, které nás vede až k nej dávnější minulosti země a národa, musí uvažovati také sociologické podmínky. Těm jest věnována kap. 5. (str. 303 až 319). Zvyky, pověry atd., které se jako přežitky udržely až do naší doby, sledovati do dob nejdávnějších nelze jinak, než stvfdujeme-li zároveň zřízení, jež tvořila sociální podklad národů, jimž přináležely tyto zvyky a pověry. V nich nemůžeme leč shledávati zlomek institucí, kterýmž původně náležela. Žádný zvyk, žádná pověra nežily samy pro sebe, odloučeny od všech ostatních. Jsou sloučeny nerozlučně s jinými zvyky, pověrami, a jich celá skupina činí instituce, pod kterými plémě, národ žil a kvetl, jenž je choval. Indoevropští národové byli od pradávných dob seskupováni do organisací rodových. V Anglii před příchodem Keltů nebyla organisace rodová. Z této doby nearské zachovaly se zvyky, pověry nerodové („not-tribal"). Spis. snaží se tříditi přežitky do skupiny rodové a nerodové. Zvyky, pověry nehodící se do staré soustavy rodové nemohou býti uznány za starokeltské aneb starogermánské. Tato klasifikace přežitků jest ovšem zdlouhavá a spletitá práce a spis. slibuje o tom zvláštní dílo. Příklady dosvědčuje spis., že vedle kmenů zorganisovaných v rodech udržovali se kmenové nezorgani-sovaní na těchto základech, žili vedle sebe jako v nových státech nad Gangesem „tribesmen", příslušníci rodů a „non-tribesmen". Tito poslední udržovali své zvyky, obřady, pověry jednoduše proto, že nebyli připouštěni ke zvykům, obřadům atd. rodů, a tak mohly se tyto udržeti v přežitcích po tak dlouhou dobu, v Anglii až z dob předkeltických. „Přežitek jest to, musíme mí ti na paměti, co bylo ponecháno v troskách uprostřed vývoje. Nemáme tu co činiti s vývojem společnosti, než s úpadkovýhni zlomky společenské soustavy, která vyhynula".

V 6. kap. (320—327) vyšetřeno, za jakých podmínek staré pohanské zvyky, věrské názory atd. udržely se po dnešní den přes dlouhověký vliv církve křesťanské. Probírán poměr křesťanství ke starému pohanství, a na speciálních příkladech ukázáno, že bylo křesťanství ovšem proti starému pohanství, ale v praktice bylo tolerantní, ba do jisté míry přijímalo dokonce někdejší pohanské zvyky. V poslední konečně, 7. kap. (338—366), vrací se