Material spisovatel daleko nevyčerpal. Velmi četné i důležité publikace nebyly mu přístupné. O některých jednotlivých versích mohl se dověděti aspoň z druhé ruky, na př. z mých bibliografických poznámek к různým sbírkám roztroušených v Archiv f. slav. Philol., Národopis. Sborníku a j. V seznamu sbírek, jichž použil, neuvedena ani jediná sbírka slovenských pohádek! Z českých sbírek zná pouze Kuldovu, jiné jen nepřímo, pokud z nich jiní uvedli dotyčné verse. Z polských sbírek zná pouze dílo Kolber-goyo; nezná ani: „Zbiór wiadomości do antropologji krajowej", ani „Mate-ryaly antropologiczno-archeologiczne i etnograficzne", nezná ani Wislu ani Lud. Rovněž nezná nad jiný důležitý 36ipHHK eтнoľpaФiчний učené společnosti Ševčenkovy. Neměl po ruce ani záhřebský „Zborník za národní život južnih Slavena", ani sofijský Сборникъ na народни умотво-рения. Sborník Šapkarevův zná jen nepřímo. Lépe a důkladněji zná pouze sbírky ruské, velkoruské, běloruské a maloruské, vydané v Rusku. Sbírka Gliňského přes svůj název „Bajarz polski" neobsahuje polské verse než běloruské, a chybně spis., ovšem podobně jako jiní učenci, uvádí tyto, ostatně velmi silně literárně zpracované a upravované povídky, jako polské. Ostatně ušly mu také dosti hojné sbírky západoevropské aneb i sbírky orientálních, indických pohádek vydané v západní Evropě aneb Indii. Z indických ku př. mimo vydání Pančatantry, Somadevy, Cukasaptati uvádí z nově sebraných pohádek indických pouze sbírku Fr. A. Steel a R. C. Temple (Bombay 1884) a snůšku vybranou od Jos. Jacobse. Jiné sbírky nebyly mu přístupné. Neužíval bohužel ani díla Chauvinova Bibliographie des ouvrages . . . arab., které právě pro svoje přebohaté bibliografické záznamy a odkazy k orientálním sbírkám jest nezbytné pro každého, kdo se podobnými pohádko-slovnými a látkovědnými studiemi obírá. Z toho již lze předem souditi, že látka daleko není vyčerpána. Nebudu zde uváděti doplňků, nemohu ani podrobněji rozbírati, pokud jsou vývody p. spisovatelovy o vlasti a původu látek jím probraných, jakož i o jich šíření správné, neboť překročilo by to meze rozboru a vyžadovalo by to zvláštní studii. Celkem ovšem možno přisvědčiti autorovi, že látka první o čarodějném prstenu jest původu orientálního, ale blíže tento pojem „orientální" ani spis. netroufá si obmezovati. Jak pronikla do střední a západní Evropy, nelze ani přibližně řešiti; cesta přímo ruským prostřednictvím jest velice pravdě nepodobná také zvláště pro 16.—17. stol., kdy tato pohádka v jihozápadní Evropě byla zajisté známá. Povídku z Pentamerone I., 3 č. 5 neprávem spojuje spis. s touto látkou; nemá s ní nic společného až na jeden ovšem důležitý motiv: myš ocáskem svým maže nosové dírky odpůrce rekova a působí, že kýchne; o čarodějném prstenu není tu však ani zmínka. Ref. rozebral tuto povídku v souvislosti s některými jinými ještě versemi ve svých Pohádkoslovných studiích, str. 76 sl.

V druhé studii rozebrána jest látka o nevěrné ženě, která vyloudí ženichovi zázračné jeho předměty, čarodějným pak ovocem působícím, že tomu, kdo jej sní, vyrostou rohy na čele а р., donucena je vrátiti; jest to historka záhy, asi v pol. 15. st., zpracovaná v knížce o Fortunatovi a před tím snad až o dvě století dříve v „Gesta Romanorum". Spis. činí pravděpodobným, že lidové verse této látky v nové době zapsané se nezakládají na knížce o Fortunatovi, ale ovšem skladatel této knížky zpracoval lidovou pohádku a rozšířil ji látkami a motivy odjinud čerpanými v celý román. Spis. vyslovuje se též proti nějaké souvislosti lidové pohádky s vypravováním „Gesta Roma-norum", proti závislosti prvé na této a dovozuje, že v lidové tradici se za-