str. 36
chovala nejstarší forma této látky. Původ a vznik pohádky předpokládá spis. v západní Evropě, v Anglii a Francii zachovala se nejlépe. Ve střední Evropě, u Němců se již silněji mění.
V 3. části rozbírá spis. tutéž látku, kterou jsem rozebral v VI. sv. Národopisného Sborníku (str. 94—143) a finský spis. této mé práce také pilně použil.*) Spis. materiál mnou sebraný a rozebraný rozmnožil velmi hojně aplatně zvláště varianty finskými. Ve sbírkách v novější době vydaných shledal jsem ještě několik versí, jichž nepoznal finský učenec: Mater, antropol-archeol. VIII. odd. 2. str. 179; P. Sébillot Contes des Landes et des Greves 49 sl. č. 4., Revue des tradit. popul. XX. 5, ЕтнограФ. Зб1рник XIV., str. 207, č. 29; XXV, 42 č. ioSchullerus.Rumän.V M., str. 188 č. 38, Kallas 80, M. deLjutziner Esten 184, č. 56 (srv. Národop. Sborník VIL, 224), Сборн. шатер. Кавказ. XXXV., odd. 2., str. юг, č. 7, Zeitschrift d. deutschen morgenländ. Ges. 48, str. 669, Kunos Türk. V Mär. Adakaie 190. — Částečně odchylně od mých vývodů a proti nim má finský učenec za možné, že již v prvotním znění pohádky byla řeč o realisaci čarovné síly, jíž nabyl rek snědením hlavy čarovného ptáka, kdežto já vyslovil domnění, že volba tohoto reka za krále byla později a na různých místech samostatně připojena. I dále myslí p. Antti Aarne, že kupec vajec ptačích chodí za ženou majitele čarovného ptáka v jeho nepřítomnosti, chtě, aby pták byl proň upečen. Synové ženy této snědí dotyčné části ptákovy (hlavu, srdce а p.) a dají se na útěk. Starší zvolen za krále. Mladší padne do léček jakési ženy atd., připisuje tedy lortunatovský motiv již prvotní pohádce. Polemisuje s mými vý-1 cďy o souvislosti povídky Siddhi Kür a Brihat Kathamaňjarí, ale neporozuměly slovu „začátek" přeloživ je slovem „urmoťiv"; řekl jsem tam (str. 142): „to ale vše jsou pouze začátky pohádky naší"; o druhé versi pak mně přisvědčuje, ale v povídce Siddhi Kür spatřuje dokonce „pozoruhodnou" variantu naší pohádky, avšak „unvollständige, verworrene variante der volkstümlichen vollst än-digeren märchenform" (str. 193), a v tomto dávám mu za pravdu. Souhlasí pak se mnou, že pohádka nebyla složena v Indii, snad dále na západě v Persii neb Arabii a odtud se rozšířila na všecky strany světa, jen v jednotlivostech vypisuje šíření povídky naší jinak; vyslovuje se proti mně, že jsem popíral možnost přechodu Ruskem a Balkánským poloostrovem do západní Evropy, že jest prý „sprostredkovaní Ruska a Balkánu tak přirozené, že se sotva může°popírati" (str. 196). Přesvědčil jsem se však u celé řady látek, že touto „přirozenou" cestou se nestěhovaly z východu na západ; možno spíše konstatovati vliv západoevropských versí, zvláště pokud byly literárně zpracovány na ruské, avšak ne naopak. J. Polívka.
*
Dr. Franz Spina: Beiträge zu den deutsch-slawischen Literaturbeziehungen. L: Die alttschechische Schelmenzunft „Frantova práva". (Prager Deutsche Studien, herausgegeben von August Sauer, XIII. 1909.)
К dokladům o vlivu literatury německé na českou, které jsou stálým a vděčným předmětem zkoumání literárně-historického a vedou z pravidla k výsledkům positivním, prací Spi novou přibyl doklad nový. Pokusil se o důkaz, že Frantova práva,**) charakteristická památka XVI. stol.
*) Látky této dotknul se A. J. Sonni ve své studii „Горе и доля въ народной сказкЕ" (Eranos, Сборника статей въ честь Н.. П. Дашкевича тдоб, str. 374), ale ruský učenec mé práce si nepovšimnul.
**) Vydal Dr. Čeněk Zíbrt ve Sbírce pramenů ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (skup. I., řada II., čís. 6.). Nákladem České Akademie 1904.
|
|
