sítí obchodních cest spojeno s nej dálnější cizinou, kam také putovala jeho znamenitá kultura. Krakov lze na sklonku století 15. a počátkem 16., kdy Norimberk stojí ve výši své moci, pokládati přímo za sesterské město Norim-berka. Ale již ve století 14. mají obchodníci norimberští výsadou Kazimíra Velkého povolený přístup do Polska, s Krakovem a Poznaní vyjednává rada norimberská na počátku století 15. o šetření práv svých občanů, za Vladislava II. požívají obchodníci norimberští úplné svobody obchodní, v Polsku a Prusku jest hojně kočovných kramářů, zvaných norymberczycy. V Krakově působil Hans von Kulmbach, Sebald Singer, Hans Behaim; tam vytvořil Veit Stoss, který po svém návratu do Norimberka podržel příjmení ,,der Pole", stkvěly hlavní oltář v chrámě Mariánském; syn jeho, sochař Stanislav, se tam trvale usadil, v Krakově žili také Peter Vischer a Albrecht Dürer.

Tím spíše arci musilo město hospodářsky a kulturně tak vlivné působili na blízké území sousední. Mimo s Plzní udržoval Norimberk styky obchodní a politické s městy německo-českými a s Prahou. Silnice pražská, spojující vedle chebské Norimberk s Čechami, byla silnicí kulturní. V době Karlově byly Norimberk a Praha politicky, obchodně, literárně a umělecky městy sesterskými. V novém těžisku říše soustřeďovalo se všechno nové a velké své doby a působilo na venek: vlivy německé, francouzské, italské, avignonské. Hansem Rosenplütem poesie norimberská zasahuje také v politické události doby husitské (Spruch von Böhmen, Lied von der Hussenflucht). Zvláště dobré vztahy Norimberka k Plzni podporoval také moment náboženský. Plzeň se od třetího, desítiletí 15. století husitství zřekla; jakožto bašta českého katolicismu byla čtyřikrát obléhána, Zikmundem, papežem, otci koncilu a Norimberčany podporována, i neměl se Norimberk, nábožensky dlouho konservativní, od Plzně čeho obávati.

Norimberk jest také kolébkou knihtisku v Čechách. Velmi záhy po vynalezení nového umění má Plzeň knihtiskárnu, která velmi pravděpodobně vznikla vlivem norimberským. Nejstarší český tisk, Kronika Trojańska, jest snad tisk plzeňský. Knihotisk kvete v Plzni až do třetího desítiletí 16. století, pak má své nej důležitější místo v Praze. V Norimberce byly tištěny také knihy české, zejména knihy Českých Bratří, kteří se pro pronásledování a zákazy královské se svými spisy dogmatickými a polemickými museli utíkati do ciziny, což se arci nedálo bez obtíží. Tiskaři čeští i němečtí, kteří se později usadili v Čechách, učí se knihotisku v Norimberce. O úzkých vztazích knihotisku plzeňského к Norimberku svědčí mimo jiné Jan Mantuan Fenzl, který Frantova práva vydal. Mantuan byl rodák plzeňský, žil po nějakou dobu v Norimberce, odkudž přivedl do Plzně svého přítele, tiskaře Pecka. Doklady jeho činnosti tiskařské v Plzni jsou český výklad Otčenáše Erasma Rotterdamského a Rada zvířat. Vlastní knihtiskárny však neměl. Frantova práva tiskl asi v tiskárně Hanse Stüchse. V Norimberce vznikla asi také titulní drevorytina Frantových práv, a jest zhotovena snad po vzoru mědirytiny Dürerovy, jakož vůbec mezi Norimberkem a Čechami byly také styky v oboru umění. (Srv. H. Thode, Die Malerschule in Nürnberg im 14. und 15. Jahrhundert; Lamprecht, Deutsche Geschichte IV.; Zíbrt, Z dějin zámku a panství Zvíkova.)